Bedrich Smetana
Prodaná nevĕsta
Komická zpevohra ve trech jednáních
Osoby
Krusina, sedlák (Baryton)
Ludmila, jeho manzelka (Soprán)
Marenka, jejich dcera (Soprán)
Mícha, gruntovník (Bas)
Háta, jeho manzelka (Mezzosoprán)
Vasek, jejich syn (Tenor)
Jeník, Míchuv syn z prvního manzelství (Tenor)
Kecal, vesnický dohazovac (Bas)
Principál komediantu (Tenor)
Esmeralda, komediantka (Soprán)
Indián, komediant (Tenor)
Vesnický lid. Komedianti. (Kluci)
Místo a cas deje: Na venkove v cas pouti.
Jednání První
Náves, po strane hospoda. – Pout.
Výstup 1.
Marenka. Jeník. Selský lid.
SBOR.
Proc bychom se netesili,
kdyz nám pánbuh zdraví dá?
Kdoz z nás ví, zda pout budoucí
vesele tak uhlídá?
A kdo zenat, která vdaná,
rozzehnej se s radovánky!
Zena doma hospodarí,
muz se uklídá za dzbánky.
Ouvej, ouvej!
Konec radostí!
Hrnou se starosti,
zlosti, mrzutosti.
Ouvej, ouvej!
Proc bychom se netesili,
kdyz nám pánbuh zdraví dá?
Jenom ten jest vpravde stasten,
kdo zivota uzívá.
JENÍK.
Proc jsi tak zasmusilá,
má drahá Marenko?
MARENKA.
Mám zlé tusení –
maticka mne pravila,
ze nás navstíví o pouti
souzený mi zenich muj –
boze, jak to skoncí?
JENÍK.
Dobre! Nic se nestrachuj,
a ve mne se duveruj!
Bude-li jen vule tvá
pevná a neústupná –
SBOR.
Nechte vzdechu, nechte lkáni!
Vase verné milování
nemine se pozehnání.
Proc bychom se netesili,
kdyz nám pánbuh zdraví dá?
Jenom ten je vpravde stasten,
kdo zivota uzívá.
Pojdte s námi k tanci, k zpevu,
vzniknout nedoprejte hnevu!
Muzika zacíná, do kola, do kola!
Odejdou do hospody.
Výstup 2.
Marenka a Jeník.
MARENKA. Tak tedy prece se to státi má? Ó já nestastná!
JENÍK. Marenko, co te tak zarmoutilo? Co se stalo?
MARENKA. Nediv se, Jenícku! Dnes má prijíti sedlák Mícha se synem na námluvy k nám. Snad uz jsou ve vsi.
JENÍK. A ty, co jim odpovís?
MARENKA. Co jim odpovím? Na to se jeste muzes ptáti? Mohu-li prinálezeti jinému nez tobe, Jenícku? Ale rodice – otec muj jest vázán –
JENÍK. To je ovsem smutné!
MARENKA. Tys jaksi nesmelý, Jenícku, a ostýchavý – jako by ses neceho bál, ci snad nekoho? – Jenícku, prísahej mi, ze nemás jiné lásky, jiného závazku. Ver, ze mi uz nejednou napadlo, ze truchlís pro nejakou milenku.
JENÍK. Nikdy! Nikdy!
MARENKA.
Kdybych se co takového
o tobe dovedela,
krutou pomstychtivou zlobou
na te bych zanevrela.
Tedy povez mi, Jenícku,
proc jsi se tak rozhneval,
ze jsi domov svuj opustil
a milence výhost dal?
Povez mi, povez mi,
proc jsi se tak rozhneval?
Konecne je celá minulost tvá v jakési tajemství zahalena a uz i otec muj se nekolikráte o tom zmínil.
JENÍK. Má minulost byla ovsem velmi trudná! Jsem syn dosti zámozného otce, ale matka mi záhy zemrela. Nanestestí se otec podruhé ozenil a macecha mne brzo vypudila z domu. Odebral jsem se do sveta a nastoupil jsem v sluzby u cizích lidí.
JENÍK A MARENKA.
Jako matka pozehnáním,
takz kletbou macecha zlá.
Kdyz zanevre na sirotka,
slova lásky pron nemá.
JENÍK.
Nech se jak chce deje, verné milování
neprerusí zádné zloby naléhání.
OBA.
Verné milování
neprerusí zádné zloby
naléhání.
Lásku jsme si prísahali,
slovo jsme si navzdy dali,
v kazdé dobe verni
zustaneme sobe.
MARENKA. Hle, zde jsou! Otec s nimi prichází, hledají mne!
JENÍK. Nechci, by mne videli. Sbohem, dívko milená! Nezapomen na mne! Sbohem!
MARENKA. Sbohem!
Odejdou, kazdý jinou stranou.
Výstup 3.
Kecal. Krusina. Ludmila.
KECAL.
Jak vám pravím, pane kmotre,
vy jste dal své slovo,
a kdyz jste to slovo vyrknul,
vsecko je hotovo.
Jen se ve mne duverujte,
mám rozumu tolik,
ze neujde bystrohledu
mému na zdi kolík.
A jestli se dcera vase
bude zpecovati,
uzríte, jak ji naucím
pekne poslouchati.
KRUSINA.
No, co ríkás, matko?
Já jsem spokojen.
LUDMILA.
To se nedá provést
za jedinký den.
Potreba tu premýsleti
a poptat se nevesty,
jestli nejaká prekázka
nevlozí se do cesty.
KECAL.
Co prekázka? Vase vule
a má chytrost zvítezí
nade vsím, co prekázkou se
snatku nám kde objeví.
LUDMILA.
Prijde na to, jaký je zenich -!
KECAL.
Jaký zenich, jaký zenich -?
Marnát veru otázka!
Ze je dobrý, pochopíte,
kdyz za neho rucím já!
Tobiáse Míchu znáte!
Neznáte-li, pravím vám,
ze za jeho krásný statek
hned ctyricet tisíc dám.
Jak vám pravím, pane kmotre … atd.
KRUSINA. Ovsem, Tobiáse Míchu znám uz od detství. Má dva syny: Jeníka z první manzelky a Vaska z druhé. Z tech neznám ani jednoho, ani druhého.
KECAL. To je pravda. Vy jste se ale pred dávnými lety rukoudáním pred svedky zavázal, ze dáte dceru svou jeho synovi.
LUDMILA. A za kterého to syna vlastne mluvíte?
KECAL. Za kterého? Vzdyt nemá nez jednoho – Vaska. Druhý syn z první zeny jest tulák a nezbe da. Nikdo o nem neví.
KRUSINA. Nu a jakýpak je ten Vasek? Proc jste ho neprivedl hned s sebou?
KECAL.
Mladík slusný a mravu víc tichých,
nevází si zertu a slov lichých,
pravý beránek to povahou.
Není na nem vady ani viny,
vsecky matky by si prály syny
s dusí, jak Vaskova, premilou.
Není velký ani malý,
není tucný ani suchý,
není chromý ani hluchý,
není furiant ni hloupý,
marnotratník ani skoupý.
Slovem, vsecko v míre pravé,
telo jako lípa zdravé,
statek za tricet tisíc –
Nuze, kdoz si preje víc?
KRUSINA A LUDMILA.
Vase chvála mnoho platí,
vasim slovum veríme.
KECAL.
Není velký ani malý … atd.
Výstup 4.
Marenka. Predeslí.
KRUSINA, LUDMILA, KECAL.
Tu ji máme, tu ji máme,
rozumne s ní pojednáme.
MARENKA.
Aj, tatínku, aj, maminko,
procpak mne hledáte?
KECAL.
Ptal jsem se jich,
koho ráda máte?
Nemáte-li zádného
srdci svému milého,
privedu vám mladíka
vázného a vzácného.
MARENKA.
Vázného a vzácného!
KRUSINA.
Vzdyt ho uhlídás,
sama ho poznás.
LUDMILA.
Nebude-li se ti líbit,
kosícek mu dás.
KRUSINA, LUDMILA, KECAL.
Vzdyt ho uhlídás (uhlídá),
sama ho poznás (pozná),
nebude-li se ti (jí) líbit,
kosícek mu dás (dá.)
MARENKA.
Vzdyt ho uhlídám,
sama ho poznám,
nebude-li se mi líbit,
kosícek mu dám.
KECAL.
Tak tedy skoncíme,
smlouvu uciníme.
Marenka at rekne ano
a bude vse vykonáno.
MARENKA.
To nejde tak rychle,
jak si myslíte!
Jaký v tom je hácek,
ani nevíte.
KECAL.
Hácek sem, hácek tam,
prekázky neznáme;
k cemu já svuj rozum dám,
vsecko prekonáme.
MARENKA.
Mám uz jiného,
mne premilého –
KRUSINA A LUDMILA.
Má uz jiného,
jí premilého –
KECAL.
Tomu jeste dnes dá kvinde,
at si hledá stestí jinde!
MARENKA.
Slovo své jsem mu uz dala.
KECAL.
Na slovo my nic nedáme.
MARENKA.
Smlouvu jsem uz podepsala.
KECAL.
My tu smlouvu roztrháme.
MARENKA.
Zkuste to, zkuste to!
KECAL.
Verte jenom v rozum muj
a vse pujde stuj co stuj!
Ostrá mysl má, muj hled,
ten pronikne celý svet.
Co nikdo nevyprede,
to muj rozum dovede.
VSICHNI.
Co nikdo nevyprede,
jeho (to muj) rozum dovede.
MARENKA. Jeník neupustí, to vím, a mohu za to vsadit svuj zivot.
KRUSINA. Upustí nebo neupustí, na tom málo zálezí. Zavázal jsem se Tobiási Míchovi pred svedky.
LUDMILA. Ale prosím te, muzi, jaký to závazek?
KECAL vytahuje úpis z kapsy. Zde ho mám. Cerné na bílém! Podepsáni Mícha i Krusina i svedkové.
MARENKA. Co je do toho! To nic neplatí. Odhodlane. Já a Jeník o tom nic nevíme a nepopustíme. Dupne a odbehne.
Výstup 5.
Predesli bez Marenky.
KECAL. Ach, jak svet je zvrácený!
KRUSINA. Kdepak jste ale nechal Míchu a syna jeho, toho vázného a ctného zenicha? Bylo by slusno, aby on promluvil s Marenkou.
KECAL. Inu ovsem! Ale on není zvyklý mluvit se zenskými. Je ostýchavý jako panenka.
KRUSINA. To bude tezké namlouvání!
KECAL. Ted ale, kmotre, by bylo nejlíp, kdybyste jako náhodou se sesel s Míchou v druhé hospode. Zazní hudba k tanci. Tady bude hlucno, chystají se k tanci. Já zatím vyhledám Jeníka a promluvím s ním. Odejdou.
Lid pred hospodou. Starí za stoly. Mládez pristupuje k tanci. Pozdeji sbor.
Polka.
SBOR.
Pojd sem, holka, toc se, holka,
pokud vábí skocná polka!
Ruka v ruce, hledy v hled,
s námi toc se celý svet!
Basa brucí, cimbál cinká,
kolem usí jen to brinká;
pod nohami skáce zem –
veru postát nemuzem.
Konec prvního jednání.
Jednání Druhé
Sin v hospode. Jeník a selská chasa po jedné strane za stolky pri pive. Na druhé strané dohazovac téz za stolkem.
Výstup 1.
Sbor chasníku.
SBOR.
To pivecko veru je nebeský dar,
vse psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráze,
ejchuchu!
Bez piva by clovek smutný byl zde host;
jet starostí na svete beztoho dost –
a blázen, kdo na ne se váze,
ejchuchu!
JENÍK.
Aj hosi, mne verte, pravím na svou cest,
ze láska nad víno i nad pivo jest –
a jediná na svete radost,
jez blahem naplnuje mladost.
SBOR jedni.
Tys, Jeníku, po usi zamilován.
Druzi.
Jen at ti to nezkalí tamhleten pán.
KECAL.
No a stane-li se tak,
nebude mít z toho skody.
Dobrá rada a peníze
jsou dve páky zivota.
Kdo jich rozumne uzívá,
ten se svetem nemotá.
SBOR.
To pivecko veru je nebeský dar,
vse psoty a trampoty vede nazmar
a sílí a dává kuráze,
ejchuchu!
JENÍK.
A láska jediná radost!
KECAL.
A peníze! A peníze!
Furiant.
Výstup 2.
VASEK jako zeních oblecen.
Ma-ma-ma-maticka
po-po-povídala,
ze-ze by rá-áda
u-u-uhlídala,
kdybych se o-o-ozenil,
svat-svat-svatbu vy-vystrojil;
jest-jestli k tomu
ne-ne-nedospeje,
celá ve-ve-ves se
mi vy-vy-vysmeje.
Marenka zatím vystoupí v pozadí.
Výstup 3.
Marenka. Vasek. Oba do sebe vrazí a dají se do smíchu.
MARENKA. Vy jste zajisté zenich Krusinový Marenky?
VASEK. A-ano, ja-jak to-to víte?
MARENKA. Coz to není na vás videti? Jste tak vystrojen! Celá ves o vás mluví a lituje vás.
VASEK. Li-lituje? A proc?
MARENKA. Protoze Marenka vás bude sidit, nebot má jiného.
VASEK. Ja-jakpak muze mít jiného, kdyz má-á mne?
MARENKA. Vás? Ha ha ha! Copak vás zná? A vy ji?
VASEK. Ne-ne-ne-nezná, ale ví, ze-ze já jsem je-je- její zenich.
MARENKA. Ovsemze ví, a proto se tesí na to, jak vás bude sidit a vás souzit, abyste brzo umrel.
VASEK. To-to-to je hruza! A-a-a-ale ma-ma-ma-maminka mi rekla, ze se mu-mu-mu-musím ozenit!
MARENKA. Ovsem, proc by ne, tak svarný hoch! Tady je nevest az nazbyt, jen kdybyste chtel!
VASEK. Já chci!
MARENKA.
Známt já jednu dívcinu,
ta po vás jen horí;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její morí.
VASEK.
O-o-och, och bozícku,
jaké stestí,
kdy-kdyz dívcina
po mne trestí.
Ó jaké stestí!
A-ale Marenka!
Co by rekla?
MARENKA.
Nic, vzdyt by vám beztoho
po svatbe utekla.
VASEK.
A má maminka,
ta by kricela!
MARENKA.
Prestala by, nevestu
jak by uvidela.
VASEK.
Je-je-li hezounká?
MARENKA.
Zrovna jak Marenka.
VASEK.
Je-je-li mladounká?
MARENKA.
Zrovna jak Marenka.
Známt já jednu dívcinu,
ta po vás jen horí;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její morí.
VASEK.
Ó bozícku, jaké stestí!
A-a ta ze by mne
vskutku chtela?
MARENKA.
Och, kdybyste vy nechtel,
zalem by umrela!
Do vody by skocila,
uhlím by se zdusila,
dnem nocí by plakala,
ze – ze vás nedostala.
VASEK.
Proc-proc plá-plácete?
MARENKA.
Protoze ji nechcete!
VASEK.
Já-já bych ji chtel,
jen-jen kdybych smel!
MARENKA.
Vy se jen vymlouváte
a tu, jez vás miluje,
láskou umrít necháte.
VASEK.
Ne-ne-ne-ne-nenechám!
Je-je-li ja-jako vy,
uz-uz rád ji mám!
MARENKA.
Já bych se vám líbila?
VASEK.
Lí-lí-líbila!
MARENKA.
Mne byste si vskutku vzal?
VASEK.
Vza-vza-vza-vza-vzal!
MARENKA.
Já bych vás milovala,
jako v plenkách chovala.
Já bych se vám líbila?
VASEK.
Lí-lí-líbila!
MARENKA.
Mne byste si vskutku vzal?
VASEK.
Vza-vza-vza-vza-vzal!
MARENKA.
Tedy ruku na to dejte,
prísahejte,
ze Marenku nechcete,
ze se jí na veky vekuv
od dneska odreknete!
Prísahejte!
VASEK skrábe se za usima.
Prísahati mám?
To-to neudelám!
MARENKA.
Marenku kdo bude chtít,
zle se mu zde bude dít,
pomsta ho tu nemine!
Rychle se rozhodnete,
prísahu hned vyrknete!
VASEK plactive.
Prí-prí-prísahám!
MARENKA.
Marenky se odríkám.
VASEK.
O-o-odríkám!
MARENKA.
Nechci ji ni videti.
VASEK.
– ni videti!
MARENKA.
Nechci o ní slyseti!
VASEK.
– ni slyseti!
MARENKA.
Známt já jednu dívcinu,
ta po vás jen hori;
dlouho, dlouho se pro vás
srdce její morí.
VASEK.
O-o-o-och bozícku, jaké stestí!
Odejdou.
Výstup 4.
Jeník. Kecal.
KECAL. Jak pravím, hezká je, hodná, bohatá a jmenuje se Bela.
JENÍK. Inu – ale kdoz ví, bude-li mne chtít?
KECAL. To je má starost! Jen rekni, ze se Marenky odríkás.
JENÍK. Ne, to nejde! Srdce by mi pritom puklo.
KECAL. Blázni byli, kordy meli – Hlavní vec jsou ted peníze!
JENÍK. No a ta, co mi dohazujete, ta má peníze?
KECAL.
Ovsem!
Nuze, milý chasníku,
doprej pak slovícku!
JENÍK.
Radeji bych posedel
tam pri svém pivícku.
KECAL.
Znás-li pak mne osobne?
JENÍK.
Nemám cest, panácku, ne!
A vy téz neznáte mne?
KECAL.
Slysel jsem, zes hodný hoch,
chasnik pracovitý;
ale v lásce – v lásce prýs
chlapík slakovitý.
Más-li pak téz peníze?
JENÍK.
Vzdyt se mnohý ození
bez krejcaru v kapse;
svarné dívky hledí spis.
na svarné zas chlapce.
KECAL.
Mne ver, já jsem rozumný
a mám zkusenosti:
bez penez je zenidlo
jenom hnízdo zlosti.
Odkud jsi, povez mi!
Dám ti dobré rady,
znám se ve vsem vsady.
JENÍK.
Z daleka, pane, jsem – z daleka,
az z moravských hranic.
KECAL.
Tam se ozen, zdejsí panny
nestojí uz za nic.
JENÍK.
Mozná ze ty ostatní –
ale má Marenka,
to je pravý diamant,
nejkrassí krásenka!
KECAL.
Kazdý jen tu svou
má za jedinou,
vsecky krásy
sveta v ní vidí,
az prijdou casy,
kde ho osidí.
Potom lituje,
kdyz uz pozde je
bycha honiti.
Potom beduje,
kdyz uz se nedá
ceho meniti.
Rozumný vsak muz, povázlivý,
jeste pred svatbou vystrízliví.
Pocítá, co mu to vynese,
a kdyz nic – pak chytre vyhne se.
JENÍK.
Co tím míníte ríci?
Já vám nerozumím.
KECAL.
Ze o lepsí neveste
pro tebe, hochu, vím.
Znám jednu dívku, ta má dukáty!
JENÍK.
Zná jednu dívku, ta má dukáty!
KECAL.
A chalupu dostane od táty!
JENÍK.
A chalupu dostane od táty!
KECAL.
Dve krávy má a hezké telátko,
hus, kachen dost a náké selátko,
kus pole má a novou almaru!
OBA.
Dve krávy má a hezké telátko … atd.
KECAL.
No – to by bylo neco ku zdaru!
OBA.
No – to by bylo neco ku zdaru!
Znám / Zná jednu dívku, ta má dukáty.
To by bylo neco ku zdaru!
KECAL. Odreknes-li se Marenky, vyplatím ti také neco. Ano – tu má ruka na to – sto zlatých ti dám za odstoupenou.
JENÍK. Jenom sto zlatých? To je veru málo za tak mnoho lásky! Tak lacino ji neprodám.
KECAL. Nuze tedy dve ste dám!
JENÍK. To je vsecko málo.
KECAL. Tedy tri sta! Ciním to jen proto, aby bylo bez dlouhých procesu. Nepoddás-li se nyní, tedy nasadíme vsecky háky a vytáhneme te konecne prec odtud. Nebudes pak míti nevesty ani trí set zlatých.
JENÍK. Tak – tak – ale kdopak ty tri sta mi vyplatí?
KECAL. Já sam!
JENÍK. Vy? Snad ne za sebe? Vám svou Marenku neprodám ani za milión.
KECAL. Nebud hloupý! Pro sebe ji nechci. Mám jedné zeny uz az po krk! Coz nevís, ze vyjednávám za syna souseda Tobiáse Míchy? Jak bude vec potvrzena, dostanes tri sta, ale pak hned hajdy odtud!
JENÍK. Nuze, staniz se! Tri sta jsou tri sta. Peníze na drevo a bude konec. Ale to vám pravím, ze Marenku nikdo jiný dostati nesmí nezli syn Tobiáse Míchy, sice z nasí smlouvy nebude pranic.
KECAL. I zlatousku, i zlatousku, tot se rozumí, ze ji jiný nedostane nezli Míchuv syn.
JENÍK. A já ji jinému nikomu také neprenechávám nez-li Míchovu synovi. Vyhradím si to ve smlouve!
KECAL. Uciníme smlouvu hnedky a privoláme si svedky.
JENÍK. Jeste slovícko!
KECAL. Mluv!
JENÍK. Dále tam vpísete, ze jakmile Marenka a Míchuv syn si ruce podají a v snatek svolí, ustane otec Mícha od naléhání na Marencina otce stran dluhu. Jsou docista vyrovnáni.
KECAL. Ano, to vse svoluji. Odejde.
Výstup 5.
Jeník.
JENÍK.
Az uzrís, komus
koupil nevestu,
smutne nastoupís
zpátecní cestu. –
Jak mozná verit,
ze bych já prodal
svoji Marenku!
Drahou Marenku,
andílka svého,
pro nejz mi není
nic obtízného!
Ni za tisíce
bych neodstoupil;
na celém svete
rovné jí není.
Vzdyt jenom láska
lásku ocení.
Výstup 6.
Jeník. Dohazovac. Krusina. Lid.
KECAL.
Pojdte, lidicky,
pozor dejte,
nasí smlouve
svedectví dejte.
SBOR.
Pozor dáme,
svedectví dáme.
KECAL.
Tu na papíru
zaznamená se,
co vykoná se.
SBOR.
Zaznamená se,
co vykoná se.
KECAL sedne ke stolu a píse.
Tímto já se zavazuji,
ze svou milou odstupuji.
SBOR.
Tímto on se zavazuje,
ze svou milou odstupuje.
JENÍK.
Nikomu vsak jinému
nezli velectenému
synu Tobiáse Míchy.
KECAL.
Synu Tobiáse Míchy.
JENÍK.
Jestlize ji miluje,
srdce své jí venuje
a pred svedky bez nucení
vyrkne, ze se s ní ození.
KECAL.
Vse zapsáno,
jak zádáno.
SBOR.
Jak jen mozná,
ze odstoupil
milenku?
KRUSINA k Jeníkovi.
Nikdy bych byl neuveril,
ze tak dobré srdce más,
ze, bys z nesnází nás vytrh,
dobrovolne se poddás.
KECAL.
Jeste nejsme u konce.
Slusí doloziti,
ze jsme se zavázali
Jeníkovi
tri sta zlatých vyplatiti.
Za tri sta se nám poddal
a svou Marenku prodal.
SBOR.
Aj, tot hanba – veru hanba!
Prodati milenku svou.
KRUSINA k Jeníkovi.
Beru ted svou chválu zpet.
Takového hanebníka,
jako tys, nevidel svet.
KECAL.
Punktum – satis – písek na to!
Podepiste se,
nejprv ty, Jeníku,
potom svedkové.
JENÍK chladné podepíse.
Zde muj podpis – Jeník Horák.
KRUSINA podepíse.
Veru jsem ted tomu rád,
naucil jsem se te znát.
SBOR.
Prodal svou milou
za tri sta;
nenít veru drahá.
Hanba! Hanba!
Konec druhého jednání.
Jednání Tretí
Dejiste jako v jednání prvním.
Výstup 1.
Vasek.
VASEK.
To-to mi v hlave le-lezí,
o-o zivot mi be-bezí;
je-jestli mne otráví,
vse-vseho mne tu zba-zbaví.
To-to mi v hlave le-lezí,
o-o zivot mi be-bezí.
Va-Vasek umrít mu-musí,
och, och, co pritom zku-zkusí.
To-to mi v hlave le-lezí,
o-o zivot mi be-bezí.
Výstup 2.
Komediant. Esmeralda. Vasek. Za jevistem slyseti jest tlucení na veliký buben. Vstoupí principál, komediant s bubnem, Esmeralda.
Pochod komediantu.
PRINCIPÁL tromba na jevisti. Ohlasujeme slavnému publikum, ze se tu dnes, jakozto pri slavné pouti provozovati bude znamenitá, nikdy predtím nevídaná komedie na provaze, na koni i na zemi, kdezto zvláste slecna Esmeralda Salamanka provádeti bude znamenité a neslýchané skoky, pak opravdový jeden Indián z Otahitánských ostrovu, padesát tisíc mil odsud vzdálených, polykati bude zidl-éé – vidlicky a noze, nacez pak vystoupí nejznamenitejsí kus tromba, totiz zivý amerikánský medved bude se producírovati slavnému publikum se zvláste drezírovanými kumsty, a konecne se slecnou Salamankou sem zvláste z Frankrajchu privezeným kankánem. Ku kterémuzto predstavení slavné publikum se vsí úctou a vázností se zve! Vsak malou zkousku uhlídá slavné obecenstvo ihned. Holá! Zacnete!
Skocná.
Balet a produkce komediantu.
VASEK po tanci. Je je je je! To bude hezké! A ta-ta I-i-indiánka má he-he-hezké nozicky.
ESMERALDA Vaskovi se poklonic. Panácek nás také navstíví?
VASEK. A-a-ano. Rád bych vi-vi-videl vás na provaze.
Esmeralda s nim mluví stranou.
INDIÁN prikvapí. Pane principál, pane principál! Stalo se velké nestestí! Franta se opil v dolejsí hospode, takze se nemuze ani na nohy postaviti a nechce dnes mermomocí delati medveda.
PRINCIPÁL. Jakze, jakze? Nás nejpeknejsí kus? Medved by nevystoupil? Slavný kankán by se neprovozoval? Ne, ne, ne, to nemuze, to nesmí být! Musíme hledati jiného. Snad nekdo ve vsi? Nekterý kluk?
INDIÁN. Ten by to vybreptal a lidé by se nám smáli. Kde ho také hned vzíti? Musí býti vyrostlý, aby se mu medvedí kuze hodila. Lidé se tam uz scházejí, nezbývá uz ani casu nekoho hledati.
PRINCIPÁL. U vsech vsudy, Esmeraldo!
Esmeralda priskocí a mluví s ním stranou.
VASEK. Ach, ta-ta u-umí mluvit. Tu-tu bych si hne- hned vzal. To by-by-by-by-by byla radost, ce-celá ves by-by se ko-ko-koukala.
ESMERALDA. Mne se líbíte, já bych vás také chtela.
VASEK. Chtela by-by-by-by-byste mne?
INDIÁN. Tomu by ta medvedí kuze slusela, jako by mu byla prirostlá.
PRINCIPÁL ke komediantum. Jdete a vyhlasujte dále po vsi. Já tady promluvím s panáckem.
Indián a komedianti odcházejí bubnujíce první pochod.
PRINCIPÁL k Vaskovi. No panácku, kdyz se vám Esmeralda líbí, muzete ji dostati. Pojdte s námi, hrajte komedii a ostatní se pak poddá samo sebou.
VASEK udiven. Ko-komedii? Já-já to ne-ne-neumím.
ESMERALDA. Má láska vás vsemu naucí.
VASEK. Láska? To je hezké.
PRINCIPÁL. Budete se míti u nás dobre. Dluhu – éé – penez máme vzdycky nazbyt, jíst a pít co hrdlo rácí a plnou svobodu. A svoboda frejkumstýru znamená mnoho! Vubec stav komediantský je vlastne stav vsech stavu, kumstus kumstorum, jak se po latinsku praví. Skoro vsickni lidé jsou víceméne komedianti, jenze ne kazdý svou komedii tak dobre provádeti umí jako my – jako my!
ESMERALDA. Nuze, muj drahý! Pristupte k nám, má láska vám bude skdkou odmenou.
PRINCIPÁL. Nebudete vázán. Ucinte jen zkousku, jenom jednou, jenom dnes –
ESMERALDA. Ano dnes, jenom dnes, a pak – muj zlatousku, jenom dnes, a pak – a pak – budu vase!
VASEK. A co-co ma-mám hrát?
ESMERALDA. Kankán!
VASEK. Ka-ka-kankán? Co to je?
ESMERALDA. Budete tancit, já s vámi a vy se mnou –
VASEK. Mo-mo-moje máma –
ESMERALDA. Ta vás nepozná.
PRINCIPÁL A ESMERALDA.
Milostné zvírátko
udeláme z vás,
kolem hrdla dáme
ozlacený pás.
Prehezká skraboska
skryje tváricky
a v mekounké botky
dáte nozicky.
Budete jak Mílek
krásne vypadat.
Svet zajásá, kdyz vás
uzrí tancovat.
Odejdou.
Výstup 3.
Háta. Kecal. Mícha. Vasek.
VASEK. Och, já ne-ne-nestastný! Vse-vse-vsecky mne chtejí mi-mi-milovat a-a zabít!
HÁTA. Aj, proc jsi tak smuten, Vasícku? Bud vesel, synácku! Ozen se a bude ti blaze na zemi.
VASEK. Já-já-já se bojím.
HÁTA. Ceho se bojís, drahousku? Vzdyt se ti nic zlého nemuze státi. Dostanes zenu a to je nejlepsí vec na svete.
KECAL. Ba veru! Vasícek podepíse smlouvu a bude vsecko v porádku.
VASEK. Na-na-nac se ma-ma-mám podepsat?
MÍCHA. Ze si vezmes Marenku Krusinovou za zenu.
VASEK. Já-já ji ne-ne-ne-nechci.
HÁTA, KECAL, MÍCHA.
Aj! – Jakze, jakze? – Nechce ji?
Copak – copak se prihodilo?
Mluv, Vasku, co tu myslenku
ti do hlavy vlozilo?
VASEK.
O-ona by mne
o-otrávila,
zivota mne
zbavila!
OSTATNÍ.
Jaký to hloupý nápad!
Mluv, kde jsi to sebral?
VASEK tajemne.
Mne to ne-ne-nekdo
dnes povídal.
OSTATNÍ.
Kdo byl ten prostopásník?
VASEK.
Jakás panenka.
OSTATNÍ.
A co ti povedela?
VASEK.
Je hezounká –
mne ráda má.
HÁTA.
A znás-li ji?
VASEK.
Ne-neznám.
Schová se bázlive.
VSICHNI.
V tom vezí náký podvod.
Není v tom nikdo jiný
nez ten pacholek sám.
Vasek hledí neustále za jeviste, kam Esmeralda odesla, pak se vykrade.
KECAL.
Já vsecko vyzkoumám.
HÁTA A MÍCHA.
On vsecko vyzkoumá.
Vystup 4.
Marenka. Ludmila. Krusina rychle vstoupí. Predeslí bez Vaska.
MARENKA.
Ne, tomu neverím,
pouhé to sálení;
muj drahý Jenícek
tak bezbozný není.
KRUSINA.
A prec to pravda je.
KECAL.
O cem pochybuje?
KRUSINA.
Ze Jeník ji prodal.
KECAL.
Viz, zde se podepsal –
Tri sta mu vyplatíme
a tak se ho zprostíme.
MARENKA.
Ó hanebné to sálení –
Ó muzské srdce klamné!
Sám prísahal, ze celý svet
by obetoval za mne.
KRUSINA.
Nuz, utis se, Marenko,
aspons ho poznala
a vís, jak jsi v svém milém
se trpce zklamala.
KECAL.
Nuz, podepis, panenko,
i Vasícek – kde je?
LUDMILA.
Aj vizte, tamo zase
na hrázi zevluje.
MARENKA.
Já nikdy nepodpísu –
já nechci Vaska mít,
radeji samotinká
chci vecne verne zít.
OSTATNÍ.
Nedá se jinak delat,
to musí, musí být.
KECAL.
Hej Vasku! Hej Vasícku!
Pojd sem pak na chvilicku.
Výstup 5.
Vasek. Predeslí.
VASEK.
Co-co poráde chcete?
Spatri Marenku.
A ta-ta-ta to byla!
VSICHNI mimo Marenku.
Marenka ze to byla?
VASEK.
A ta-ta-ta to byla!
VSICHNI.
Co te tak postrasila?
VASEK.
Ta-ta mi povídala,
ze by me milovala.
VSICHNI.
Nuz, to je Marenka,
budoucí zena tvá.
VASEK.
Ta-ta se mi líbí!
KECAL.
Tak tedy bez procesu
a beze vsech excesu
podpiste smlouvu hned!
MARENKA pláce.
Tak mne nechte chvíli,
já se rozmyslím.
VSICHNI mimo Marenku a Vaska, který byl zatím odesel.
Rozmysli se, Marenko, rozmysli,
na své stestí dobre pomysli!
Más cestu pred sebou prevábivou,
nedej se svésti svéhlavostí svou!
Rozmysli se, Marenko, rozmysli,
na své stestí dobre pomysli!
MARENKA.
Ano, dobre rozmyslím.
Vsichni mimo Marenku odejdou.
Výstup 6.
Marenka sama.
MARENKA.
Och, jaký zal! Jaký to zal,
kdyz srdce oklamáno!
Vsak prece jeste neverím,
ac stojí tam napsáno.
Neverím, az s ním promluvím.
Snad ani o tom neví!
Ó kýz se mi v nesnázi té
skutecná pravda zjeví! –
Ten lásky sen jak krásný byl,
jak nadejne rozkvétal!
A nad ubohým srdcem mým
co tichá hvezda svítal.
Jak blahý zivot s milencem
v snu tomto jsem si prádla!
Tu osud privál vichrici
a ruze lásky zvadla.
Ne, není mozný taký klam!
Tent smutnou by byl ranou,
a rozplakala by se zem
nad láskou pochovanou!
Zádumcivé.
Ten lásky sen jak krásný byl … atd.
Výstup 7.
Jeník. Marenka.
JENÍK prikvapí.
Marenko má, Marenko má,
ty hvezdo mého zití!
Ó mluv, jak stojí vec
a ceho se nadíti?
MARENKA.
Jdiz pak! Ty jsi mne oklamal,
tys hanebne se choval!
Kterak jsi snízil sebe sám,
ze jsi mé srdce prodal!
Mluv! Je to pravda cili nic? –
Ano neb ne – ni slova víc!
JENÍK.
Jen dovol, bych ti vylozil!
MARENKA.
Já nechci zádných výkladu.
Rci, pravdive-li psáno -?
JENÍK.
Nuz tedy – ano, ano, ano!
MARENKA.
Nuz tedy jdi a neobjev
se mi pred tvárí více!
Pláce.
JENÍK.
Jen dovol mi, bych zulíbal
tvé krásné drahé líce!
MARENKA.
Nasí uz lásky konec je
a já – já si vezmu Vaska!
JENÍK.
Ha, tot by byla rozkosná,
veselá veru fraska!
MARENKA.
Tak? Ty se jeste vysmejes?
JENÍK.
Mámt veru proc se smáti –
Jen dovol, bych ti vylozil!
MARENKA.
Já nechci poslouchati!
Oba.
JENÍK.
Tak tvrdosíjná, dívko, jsi,
ze nechces pravdu zvedet?
Coz mohl bych do tvárí tvých
tak smele, prímo hledet?
Tak tvrdosíjná, dívko, jsi,
ze nechces pravdu zvedet!
MARENKA.
Tak osemetný muz jsi ty,
nechci o tobe vedet,
ni do falesných tvárí tvých
co ziva více hledet!
Tak osemetný muz jsi ty,
nechci o tobe vedet!
Výstup 8.
Kecal. Marenka. Jeník.
KECAL. Hle, hle! Chasníku, cekás uz na peníze? No, mej jen malé strpení. Jak bude smlouva podepsána, budes vyplacen na krejcar.
MARENKA. Ha, té hanebnosti!
KECAL. No a ty, Marenko? Vezmes si syna Míchova?
JENÍK. Tot se rozumí, ze si ho vezme, a nikdo jiný ji dostati nesmí. Na to prísahám!
KECAL. Tys hodný hoch a más z toho rozum.
MARENKA. Tys hanebník a lhár! Ne, ted zrovna ne! Nevezmu si ho – a kdybych mela umríti!
JENÍK k dohazovaci. Co mi dáte, kdyz ji premluvím, aby si vzala syna Míchova?
MARENKA. Jakze? Ty mne jeste chces k tomu premlouvati? Ne, takového neco svet jeste nevidel a neslysel!
Dá se do pláce.
JENÍK.
Utis se, dívko, utis se
a duveruj v slova má!
Vzdyt nevís, jaké za tím vsím
se stestí pro te chová!
Syn Míchuv tebe miluje
jak nikdo na tom svete.
I ver, ze z toho snatku ti
plno blaha vykvete.
Utis se, dívko, utis se
a duveruj v slova má!
MARENKA.
Ó boze, boze, slova ta
mne veru usmrcují!
KECAL.
Já neslysel jsem moudrejsích
a vsemu prisvedcuji.
Vsichni tri.
KECAL.
Ted privedu sem rodice
a svedky zavoláme
a vsemu tomu zdráhání
uz konec udeláme.
MARENKA.
Já privolám sem rodice
a vsecky svoje známé
a okamzení trapnému
uz konec udeláme.
JENÍK.
Ted privedte sem rodice
a svedky zavoláme
a celé komedii té
uz konec udeláme.
Kecal odejde.
JENÍK.
Coz jeste nepochopujes?
MARENKA.
Jdi! – Co tu jeste chces?
Jeník poodstoupí stranou.
Výstup 9.
Ludmila. Háta. Krusina. Mícha. Kecal. Predesli, sbor lidu.
SBOR.
Jak jsi se, Marenko, rozmyslila?
Mluv, by se vec dobre ukoncila.
MARENKA stranou pro sebe.
Ha, pomstím se a uciním,
v co on snad sám neveril.
Ó krive, krive, Jeníku,
jsi strely své zameril.
K ostatním.
Já uciním, jak zádáte!
VSICHNI.
Bud zdráva, Marenko!
Tak konec vsemu rozbroji
a svatba hned se vystrojí.
JENÍK predstoupí.
Ba, svatba se vystrojí hned
a veselit se bude svet!
MÍCHA A HÁTA v úzasu.
Hle, Jeník! Kde se tady vzal?
JENÍK.
Nuz, otce, dosti dlouho jsem
se v cizine uz potloukal.
Jet, tusím, svrchovaný cas,
bych domu se podíval zas.
KECAL.
Aj, pravda-li ci pouhý sen,
ze prostý, chudý chasník ten
jest Jeník, starsí Míchuv syn?
Vzdyt praveno, ze jest vojín!
JENÍK.
Vskutku, jsem otce Míchy syn,
jak vidíte. Ac ne vojín,
prec mnoho boju s osudem
na cestách svých podstoupil jsem.
HÁTA.
A mel jsi jeste casu dost
k svému potulování.
JENÍK.
Aj, vímt já bez hádání,
ze vítaný vám nejsem host!
Vsak neskodí, tot malickost!
Jen kdyz k své milé právo mám,
jsa synem otce Míchy sám.
HÁTA.
To neplatí, to podvod jest!
JENÍK.
Ne podvod, pouhá jenom lest.
Co psáno je, to psáno!
Hle, jsme tu dva – kterému z nás
dá sama Marenka svuj hlas,
tomu bud stestí práno.
MARENKA radostne.
Ach, ted jsem te pochopila,
Jenícku muj! Jsem tvá, jsem tvá!
KECAL.
Aj, prohnaný to clovek jest.
Jiz porazen jsem vsady.
O reputaci mou a cest
mne pripravila jeho lest,
nevím si veru rady!
MÍCHA k dohazovaci.
Ta vase moudrost vás
na chvíli opustila!
HÁTA.
Ba rceme prímo: hloupá vec
se vám tu prihodila.
VSICHNI se smejí.
MARENKA, JENÍK, HÁTA, LUDMILA, KRUSINA A MÍCHA.
Ta vase moudrost vás
na chvíli opustila!
Ba rceme prímo: hloupá vec
se vám tu prihodila.
KECAL.
Aj, prohnaný to clovek jest … atd.
SBOR.
Ha ha ha ha ha! Hloupá vec
se vám prihodila.
Výstup 10.
Za jevistem hluk a pokrik. Kluci vybehnou a pres jeviste ubíhají.
JEDEN KLUK. Spaste duse! Medved se utrh!
DRUHÝ KLUK. Divoký medved se splasil! Mel tancovat, zapletl si nohy a svalil se. Indián ho pretáhl holí, tu se medved splasil a utrhl. Utíkejte! Bezí rovnou sem! Utece.
VASEK vybehne jako medved oblecený, strhne medvedí kuzi z hlavy a kricí. Ne-ne-nebojte se! Já-já ne-ne-jsem medved, já-já-já jsem Vasek!
Vsichni se dají do hlasitého smíchu.
HÁTA. Ty bloude, cos to ucinil? Jaká to hanba! Klid se odsud, darebo, a svlec se z té maskary! Chytne ho za rameno a táhne ho do hospody.
KRUSINA. Nuze, kmtre Mícho! Ted snad prece uznáte, ze s Vaskem niceho není. Vzdyt nemá jeste rozum!
Pomnete, kmotre, Jeník ze
vás syn, vás syn je krevný!
LUDMILA.
Rád budte, ze jste po dlouhém
zas syna nabyl case.
Podejte ruku otcovskou
a smirte se s ním zase!
MÍCHA.
Staniz se tedy, staniz se!
Dám vám své pozehnání.
MARENKA, LUDMILA, JENÍK, MÍCHA, KRUSINA, SBOR.
Dobrá vec se podarila,
verná láska zvítezila.
Stastne ukoncen jest boj,
veselá se svatba stroj!
Konec.
