• [czech] 26
    Bible Kralická 1613
    (BKR)
  • 1Mojžíšova 2Mojžíšova 3Mojžíšova


    2Mojžíšova

    101Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteříž vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel:
    102Ruben, Simeon, Léví a Juda;
    103Izachar, Zabulon a Beniamin;
    104Dan a Neftalím, Gád a Asser.
    105A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší; Jozef pak byl v Egyptě.
    106I umřel Jozef a všickni bratří jeho, a všecken ten rod.
    107Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země.
    108V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Jozefa.
    109Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás.
    110Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel z země.
    111Protož ustanovili nad ním úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl [lid Izraelský] Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses.
    112Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.
    113A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou.
    114A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.
    115I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua,
    116A řekl: Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu, a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest živa.
    117Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků.
    118Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky?
    119I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; nebo ony jsou silnějšího přirození. Dříve než přijde k nim baba, [ony] porodí.
    120I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi.
    121Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy.
    122I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé.
    201Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru [z pokolení] Léví.
    202I počala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tři měsíce.
    203A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky.
    204A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude.
    205A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošitku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji.
    206A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto.
    207I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobě dítě?
    208Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla děvečka a zavolala matky toho dítěte.
    209I řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a jáť dám mzdu tvou. I vzala žena dítě, a chovala je.
    210A když odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, kteráž jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, řkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla.
    211I stalo se ve dnech těch, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratřím svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, [jednoho] z bratří jeho.
    212A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku.
    213Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I řekl tomu, kterýž křivdu činil: Proč tepeš bližního svého?
    214Kterýžto odpověděl: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a řekl: Jistě známá jest ta věc.
    215A uslyšav Farao tu věc, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tváři Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice.
    216Kníže pak Madianské mělo sedm dcer. Kteréžto přišedše, vážily [vodu], a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.
    217I přišli pastýři, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich.
    218A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl [on]: Jakž jste to dnes tak brzo přišly?
    219Odpověděly: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navážil nám [vody], a napojil dobytek.
    220I řekl dcerám svým: Kdež pak jest? Pročež jste pustily muže toho? Povolejte ho, ať pojí chleba.
    221A svolil Mojžíš [k tomu], aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.
    222I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí.
    223Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty.
    224A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.
    225I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.
    301Mojžíš pak pásl dobytek Jetry tchána svého, kněze Madianského, a hnav stádo po poušti, přišel až k hoře Boží Oréb.
    302Tedy ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně z prostředku kře. I viděl, a aj, keř hořel ohněm, a však neshořel.
    303Protož řekl Mojžíš: Půjdu nyní, a spatřím vidění toto veliké, proč neshoří keř.
    304Vida pak Hospodin, že jde, aby pohleděl, zavolal naň Bůh z prostředku kře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.
    305I řekl: Nepřistupuj sem, szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest.
    306A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zakryl Mojžíš tvář svou, (nebo se bál), aby nepatřil na Boha.
    307Jemužto řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro [přísnost] úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho.
    308Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského.
    309Nebo nyní, aj, křik synů Izraelských přišel ke mně; viděl jsem také i ssoužení, jímž je ssužují Egyptští.
    310Protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta.
    311I řekl Mojžíš Bohu: Kdo jsem já, abych šel k Faraonovi, a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta?
    312I odpověděl: Však budu s tebou; a toto budeš míti znamení, že jsem já tě poslal: Když vyvedeš lid ten z Egypta, sloužiti budete Bohu na hoře této.
    313I řekl Mojžíš Bohu: Aj, já půjdu k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím?
    314I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.
    315Řekl ještě Bůh Mojžíšovi: Takto díš synům Izraelským: Hospodin, Bůh otců vašich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův poslal mne k vám; toť jest jméno mé na věčnost, a tať jest památka má po všecky věky.
    316Jdi, a shromáždě starší Izraelské, mluv jim: Hospodin Bůh otců vašich ukázal mi se, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův, řka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dálo v Egyptě.
    317Protož jsem řekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského do země Kananejského, a Hetejského, a Amorejského, a Ferezejského, a Hevejského, a Jebuzejského, do země oplývající mlékem a strdí.
    318I poslechnou hlasu tvého. Půjdeš pak ty a starší Izraelští k králi Egyptskému, a díte jemu: Hospodin Bůh Hebrejský potkal se s námi; protož nyní, nechť medle jdeme cestou tří dnů na poušť, abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.
    319Ale já vím, žeť vám nedopustí král Egyptský jíti, leč v ruce silné.
    320Protož vztáhnu ruku svou, a bíti budu Egypt divnými věcmi svými, kteréž činiti budu u prostřed něho; a potom propustí vás.
    321A dám milost lidu tomuto před očima Egyptských. [I] stane se, že když půjdete, neodejdete prázdní.
    322Ale vypůjčí žena od sousedy své, a od hospodyně domu svého klínotů stříbrných, a klínotů zlatých a roucha; i vložíte [to] na syny a na dcery své, a [tak] obloupíte Egypt.
    401Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin.
    402Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.
    403I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš před ním.
    404Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho.
    405Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.
    406Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, [bílá] jako sníh.
    407Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako [jiné] tělo jeho.
    408I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu [a] znamení prvního, uvěří hlasu [a] znamení druhému.
    409A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.
    410I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.
    411Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?
    412Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.
    413I řekl: [Slyš] mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.
    414A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž [nemáš] Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.
    415Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.
    416A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.
    417Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení.
    418Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.
    419Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v [zemi] Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí tvého.
    420A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.
    421I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.
    422Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj [jest] Izrael.
    423I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.
    424I stalo se, [když byl] Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.
    425Tedy vzala Zefora [nůž] ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.
    426I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.
    427Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.
    428A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.
    429Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů Izraelských.
    430I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.
    431A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.
    501Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti.
    502Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.
    503I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče.
    504I řekl jim král Egyptský: Proč [ty] Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým.
    505Řekl také Farao: Hle, [již] nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich.
    506I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka:
    507Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu.
    508Však [touž] summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, [nic] neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu.
    509Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá.
    510Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy.
    511Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho.
    512I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy.
    513A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla.
    514I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes?
    515I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým?
    516Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj.
    517I řekl: Zahálíte, zahálíte, [a] protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu.
    518Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte.
    519Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete [počtu] cihel vašich z úkolu denního v den jeho,
    520Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona.
    521A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali.
    522I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne [sem] poslal?
    523Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.
    601Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své.
    602Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin.
    603Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem [Bůh] silný všemohoucí; ale [v] jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich.
    604K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli.
    605Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, kteréž Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou.
    606Protož pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z služby jejich, a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké.
    607A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských.
    608Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, [přisáhl], že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin.
    609I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou.
    610Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:
    611Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své.
    612I mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterakž tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči?
    613I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské.
    614Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy.
    615Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy.
    616A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví [bylo] sto třidceti a sedm let.
    617Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých.
    618A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat [bylo] sto třidceti a tři léta.
    619A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých.
    620Pojal pak Amram [ženu] Jochebed, tetu svou, sobě za manželku, kterážto porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova [bylo] sto třidceti a sedm let.
    621Synové také Izarovi: Chore, Nefeg a Zechri.
    622A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri.
    623Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara.
    624Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských.
    625Eleazar [pak] syn Aronův vzal [jednu] ze dcer Putielových sobě za manželku; kteráž mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých.
    626To jest ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich.
    627Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron.
    628Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské,
    629Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všecko, což já mluvím tobě.
    630A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterakž tedy poslouchati mne bude Farao?
    701I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým.
    702Ty mluviti budeš všecko, což tobě přikáži; Aron pak bratr tvůj mluviti bude k Faraonovi, aby propustil syny Izraelské z země své.
    703Ale jáť zatvrdím srdce Faraonovo, a množiti budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské.
    704Aniž poslechne vás Farao. I vzložím ruku svou na Egypt, a vyvedu vojska svá, lid svůj, syny Izraelské, z země Egyptské skrze soudy veliké.
    705I zvědíť Egyptští, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku svou na Egypt; a vyvedu syny Izraelské z prostředku jich.
    706Tedy učinil Mojžíš a Aron [tak]; jakž přikázal jim Hospodin, tak učinili.
    707A byl Mojžíš v osmdesáti, Aron pak v osmdesáti a třech letech, když mluvili s Faraonem.
    708I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi takto:
    709Když mluviti k vám bude Farao, řka: Ukažte od sebe zázrak, tedy díš Aronovi: Vezmi hůl svou, a povrz před Faraonem, i obrátí se v hada.
    710Tedy všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a učinili tak, jakž přikázal Hospodin; a povrhl Aron hůl svou před Faraonem i před služebníky jeho, a obrácena jest v hada.
    711Povolal pak také Farao mudrců a čarodějníků; a učinili i ti čarodějníci Egyptští skrze čáry své tolikéž.
    712Nebo povrhl každý z nich hůl svou, a obráceny jsou v hady; ale požřela hůl Aronova hole jejich.
    713I posililo se srdce Faraonovo, a neuposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin.
    714Protož řekl Hospodin Mojžíšovi: Obtížilo se srdce Faraonovo; nechce propustiti lidu toho.
    715Jdi k Faraonovi ráno, aj, půjde ven k vodě, a stůj naproti němu při břehu řeky; a hůl, kteráž obrácena byla v hada, vezmeš do ruky své.
    716A díš mu: Hospodin Bůh Hebrejský poslal mne k tobě, aťbych řekl: Propusť lid můj, aby sloužili mi na poušti; a aj, neuposlechls až dosavad.
    717Protož takto praví Hospodin: Po tomto poznáš, že já jsem Hospodin: Aj, já udeřím holí, kteráž jest v ruce mé, na vody, kteréž jsou v řece, a obráceny budou v krev.
    718A ryby, kteréž jsou v řece, pomrou; i nasmradí se řeka, a ustávati budou Egyptští, [hledajíce] vody, kterouž by pili z řeky.
    719Protož řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vezmi hůl svou, a vztáhni ruku svou na vody Egyptské, na řeky jejich, na potoky jejich, i na jezera jejich, a na všecka shromáždění vod jejich, aby se obrátily v krev; i bude krev po vší zemi Egyptské, tak v nádobách dřevěných, jako kamenných.
    720Tedy učinili tak Mojžíš a Aron, jakž byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil v vodu, kteráž byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho; i obráceny jsou všecky vody, kteréž byly v řece, v krev.
    721Ryby pak, kteréž byly v řece, pomřely, a nasmradila se řeka, tak že nemohli Egyptští píti vody z řeky; a byla krev po vší zemi Egyptské.
    722To též učinili i čarodějníci Egyptští skrze čáry své. I zsililo se srdce Faraonovo, aby neuposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin.
    723A odvrátiv se Farao, přišel do domu svého; a ani k tomu nepřiložil srdce svého.
    724Kopali pak všickni Egyptští vůkol řeky, [hledajíce] vody ku pití; nebo nemohli píti vody z řeky.
    725A vyplnilo se dní sedm, jakž ranil Hospodin řeku.
    801I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.
    802Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami.
    803A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého.
    804I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.
    805I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou.
    806I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.
    807A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.
    808Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu.
    809I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a [pověz], kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou.
    810Kterýžto odpověděl: Zítra. A [Mojžíš] řekl: Podlé slova tvého [nechť jest], abys věděl, že žádného [takového] není, jako Hospodin Bůh náš.
    811I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou.
    812Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona.
    813I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.
    814I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země.
    815Vida pak Farao, že by [dáno] bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin.
    816I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské.
    817Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské.
    818Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech.
    819Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin.
    820Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.
    821Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici [všelikých škodlivých žížal]; a naplněni budou domové Egyptští [těmi] žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou.
    822A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice [té]; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země.
    823A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.
    824I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice [škodlivých žížal] na dům Faraonův, a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; [a] nakazila se země od té směsice.
    825Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi.
    826I řekl Mojžíš: Nenáleží [nám] tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali [to, což jest] ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali?
    827Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal.
    828I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne.
    829Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu.
    830A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.
    831I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné [žížaly] nezůstalo.
    832Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.
    901Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.
    902Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš:
    903Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi.
    904A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských.
    905A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.
    906I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.
    907I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.
    908I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.
    909I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.
    910Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové [plní] neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.
    911Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.
    912I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.
    913Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.
    914Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi.
    915Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.
    916Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.
    917Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti?
    918Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času.
    919Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou.
    920Kdo [tedy] z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.
    921Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli.
    922I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.
    923Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.
    924I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.
    925I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely.
    926Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.
    927Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.
    928Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.
    929I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.
    930Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha.
    931I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se [byl] vymetal, len také byl v hlávkách.
    932Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla.
    933Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a [ani] déšť nelil se na zemi.
    934Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.
    935I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.
    1001I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;
    1002A abys [ty] vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.
    1003I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.
    1004Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.
    1005A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.
    1006A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.
    1007Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?
    1008I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?
    1009A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu [držeti] máme.
    1010Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé [jest] před tváři vaší.
    1011Ne[budeť] tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.
    1012Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.
    1013I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, [aby vál] celého toho dne a celou noc. [A] když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.
    1014A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.
    1015I přikryly veškeren svrchek země, tak že [pro ně] nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.
    1016Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.
    1017Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.
    1018Protož vyšed [Mojžíš] od Faraona, modlil se Hospodinu.
    1019I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, [tak že] nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.
    1020Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.
    1021I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.
    1022I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.
    1023Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.
    1024Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.
    1025Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.
    1026A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.
    1027Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.
    1028I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, [a] varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.
    1029Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.
    1101Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud.
    1102Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých.
    1103A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.)
    1104I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta.
    1105A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad.
    1106I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo [prvé], a jakéhož nikdy nebude více.
    1107U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, [ovšem pak] ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými.
    1108I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem.
    1109I řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské.
    1110Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své.
    1201Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:
    1202Tento měsíc počátek měsíců vám [bude]; první vám bude mezi měsíci ročními.
    1203Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na [každý] dům.
    1204Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte [tolik osob], kolikž by jich snísti mohlo beránka.
    1205Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.
    1206A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.
    1207A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.
    1208I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s [bylinami] hořkými jísti jej budou.
    1209Nebudete jísti z něho [nic] surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.
    1210Nezanecháte z něho [ničehož] do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.
    1211Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná [míti budete], obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; [nebo] Jití jest Hospodinovo.
    1212V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.
    1213Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu [prvorozené] v zemi Egyptské.
    1214A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.
    1215Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.
    1216A v den první [budeť] shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.
    1217A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.
    1218Prvního [měsíce], čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.
    1219Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.
    1220Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.
    1221Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.
    1222Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž [bude] v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž [bude] v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.
    1223Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.
    1224Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.
    1225A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.
    1226Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?
    1227Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.
    1228A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak [a nejinak] učinili.
    1229Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž [byl] v žaláři, i všecko prvorozené hovad.
    1230Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo [něčeho] mrtvého.
    1231A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.
    1232Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.
    1233I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.
    1234Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.
    1235Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.
    1236A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.
    1237Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.
    1238Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.
    1239I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.
    1240Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta [a] třidceti let.
    1241A když se vyplnilo čtyři sta [a] třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.
    1242Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať [tedy] noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.
    1243I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.
    1244Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.
    1245Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.
    1246V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.
    1247Všecko shromáždění Izraelské [tak] s ním učiní.
    1248Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, [prvé] obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.
    1249Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.
    1250Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.
    1251A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.
    1301I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    1302Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, [nebo] mé jest.
    1303Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.
    1304Dnes vycházíte vy, měsíce Abib.
    1305Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc.
    1306Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova.
    1307Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých.
    1308A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, [což] mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.
    1309A budeť tobě [to] jako [nějaké] znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta.
    1310Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce.
    1311A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě:
    1312Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, [což by koli bylo] samců, Hospodinovo jest.
    1313Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš.
    1314A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti.
    1315Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji.
    1316Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.
    1317Stalo se pak, když pustil Farao lid, [že] nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, když by uzřel, an válka [nastává], a nevrátili se do Egypta.
    1318Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, [kteráž jest] při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské.
    1319Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou.
    1320Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště.
    1321Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.
    1322Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.
    1401Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    1402Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři.
    1403A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevřela je poušť.
    1404I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin. I učinili tak.
    1405Povědíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?
    1406Protož zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou.
    1407A vzal šest set vozů vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.
    1408I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.
    1409I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon.
    1410A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu.
    1411A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že ne[bylo] hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi vyvedl nás z Egypta?
    1412Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemříti na poušti.
    1413I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky.
    1414Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.
    1415I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce.
    1416Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.
    1417Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho.
    1418A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho.
    1419I bral se anděl Boží, kterýž byl [prvé] předcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, [kterýž byl] před nimi, a stál z zadu za nimi.
    1420A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl [Egyptským] oblakem a tmou, [Izraelským] pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc.
    1421I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.
    1422Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně.
    1423A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostřed moře, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho.
    1424Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.
    1425A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. I řekli Egyptští: Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským.
    1426Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.
    1427I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře.
    1428A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden.
    1429Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně.
    1430A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském.
    1431Viděl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.
    1501Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
    1502Síla má a píseň [jest] Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; [onť jest] Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.
    1503Hospodin [jest] udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.
    1504Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.
    1505Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.
    1506Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.
    1507A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, [kterýžto] sežral je jako strniště.
    1508A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře.
    1509Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.
    1510Povanul jsi větrem svým, [i] přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.
    1511Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo [jest tak], jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?
    1512Vztáhls pravici svou, [i] požřela je země.
    1513Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš [jej] v síle své k příbytku svatosti své.
    1514Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.
    1515Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.
    1516Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, [kteréhožs sobě] dobyl.
    1517Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, [na] místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.
    1518Hospodin kralovati bude na věky věků.
    1519Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře.
    1520I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.
    1521I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
    1522Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.
    1523A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.
    1524Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?
    1525I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.
    1526A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.
    1527I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.
    1601Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.
    1602I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.
    1603A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.
    1604I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.
    1605V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude [toho] dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.
    1606Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.
    1607A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?
    1608Mluvil dále Mojžíš: [Z toho, pravím, poznáte], když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.
    1609I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.
    1610Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.
    1611A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    1612Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)
    1613Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.
    1614A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného [cosi a] okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
    1615Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.
    1616To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka [vedlé] počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.
    1617I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.
    1618Potom měřili na gomer. A nezbylo [tomu, kdo nasbíral] mnoho, a [ten, kdo nasbíral málo], neměl nedostatku; [ale] každý, což mohl snísti, nasbíral.
    1619I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.
    1620Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali [díl] z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.
    1621Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se [ta manna] rozpouštěla.
    1622Když pak bylo v den šestý, nasbírali [toho] chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata [toho] shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.
    1623Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu [bude] zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.
    1624Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.
    1625I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota [jest] dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.
    1626Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati [manny] v ní.
    1627Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.
    1628Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?
    1629Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.
    1630I odpočinul lid v den sedmý.
    1631Nazval pak lid Izraelský jméno toho [chleba] man; kterýž byl jako símě koliandrové, [a] bílý, a chut jeho jako koláče s medem.
    1632Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou [mannou], aby chována byla na [budoucí] věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.
    1633I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na [budoucí] věky vaše.
    1634A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.
    1635Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.
    1636Gomer pak jest desátý díl efi.
    1701Tedy když se odebralo všecko shromáždění synů Izraelských z pouště Sin, po stanovištích svých vedlé rozkazu Hospodinova, položili se v Rafidim, kdež nebylo vod, kteréž by lid píti mohl.
    1702Protož domlouval se lid na Mojžíše, pravě: Dejte nám vody, abychom pili. Jimž odpověděl Mojžíš: Proč se na mne domlouváte? Proč pokoušíte Hospodina?
    1703I žíznil tu lid pro [nedostatek] vod, a reptal na Mojžíše a mluvil: Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys mne s syny i dobytky mými žízní zmořil?
    1704Tedy volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Což mám činiti s tím lidem? Však již tudíž ukamenují mne.
    1705I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdiž před lidem, pojma s sebou [některé] z starších Izraelských; hůl také svou, kterouž jsi udeřil v vodu, vezmi do ruky své a jdi.
    1706Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.
    1707A dal jméno místu tomu Massah a Meribah, pro reptání synů Izraelských, a že pokoušeli Hospodina, řkouce: Jest-li Hospodin u prostřed nás, či není?
    1708Přitáhl pak Amalech, a bojoval s Izraelem v Rafidim.
    1709I řekl Mojžíš k Jozue: Vybeř nám [některé] muže, a vytáhna, bojuj s Amalechem; já zítra státi budu na vrchu hory, a hůl Boží v ruce své [míti budu].
    1710Tedy Jozue udělal tak, jakž mu poručil Mojžíš, [a] bojoval s Amalechem; Mojžíš pak, Aron a Hur vstoupili na vrch hory.
    1711A dokudž Mojžíš vzhůru držel ruce své, vítězil Izrael; ale jakž opouštěl ruku svou, přemáhal Amalech.
    1712Ale že ruce Mojžíšovy byly obtíženy, protož vzavše kámen, podložili pod něho, a [on] sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné, druhý z druhé strany. I byly obě ruce jeho vztažené až do západu slunce.
    1713A tak porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem.
    1714Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi: Vpiš to do knih na památku, a [pilně to] vkládej v uši Jozue, že do konce vyhladím památku Amalechovu [všudy] pod nebem.
    1715Tedy vzdělal Mojžíš oltář a nazval jméno jeho: Hospodin korouhev má.
    1716Nebo řekl: [Tak má jmenován býti], proto že ruka nad trůnem Hospodinovým [osvědčuje] boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu.
    1801Uslyšel pak Jetro, kníže Madianské, test Mojžíšův, o všech věcech, kteréž učinil Bůh Mojžíšovi a Izraelovi, lidu svému, že vyvedl Hospodin Izraele z Egypta.
    1802A vzal Jetro, test Mojžíšův, Zeforu manželku Mojžíšovu, kterouž byl odeslal,
    1803A dva syny její, z nichž jméno jednoho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí;
    1804Jméno pak druhého Eliezer; nebo [řekl]: Bůh otce mého spomocník můj byl, a vytrhl mne od meče Faraonova.
    1805I přišel Jetro, test Mojžíšův, s syny jeho i s ženou jeho k Mojžíšovi na poušť, kdež se byl položil [při] hoře Boží.
    1806A vzkázal Mojžíšovi: Já, test tvůj Jetro, jdu k tobě, i žena tvá a oba synové její s ní.
    1807I vyšel Mojžíš proti testi svému, a pokloniv se, políbil ho. I ptal se jeden druhého, jak se má; potom vešli do stanu.
    1808A vypravoval Mojžíš testi svému všecko, což učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele, [a] o všech nevolech, kteréž přicházely na ně na cestě, a [jak] je vysvobodil Hospodin.
    1809I radoval se Jetro ze všeho dobrého, což učinil Hospodin Izraelovi, a že vytrhl jej z ruky Egyptských.
    1810A řekl Jetro: Požehnaný Hospodin, kterýž vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy, kterýž vytrhl ten lid z poroby Egyptské.
    1811Nyní jsem poznal, že větší jest Hospodin nade všecky bohy; nebo touž věcí, kterouž se vyvyšovali, on je převýšil.
    1812A vzal Jetro, test Mojžíšův, zápal a oběti, [kteréž obětoval] Bohu. Potom přišel Aron a všickni starší Izraelští, aby jedli chléb s tchánem Mojžíšovým před Bohem.
    1813Nazejtří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera.
    1814Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera?
    1815Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem.
    1816Když mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně, a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho.
    1817I řekl jemu test Mojžíšův: Nedobře děláš.
    1818Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš jí moci sám dosti učiniti.
    1819Protož nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem, a donášej věci nesnadné k Bohu.
    1820A vysvětluj jim řády a zákony, a oznamuj jim cestu, po níž by šli, a co by dělati měli.
    1821Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteříž v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky.
    1822Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou [břímě] s tebou.
    1823Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh, budeš moci trvati; také i všecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně.
    1824Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého, a učinil všecko, což [on] řekl.
    1825A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele, a ustanovil je hejtmany nad lidem, knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky,
    1826Kteříž soudili lid každého času. Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše, všecky pak menší pře sami soudili.
    1827Potom propustil Mojžíš tchána svého; i odšel do země své.
    1901Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten den přišli na poušť Sinai.
    1902Nebo hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře.
    1903Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským:
    1904Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a [jak] jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě.
    1905Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země.
    1906A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Tať jsou slova, kteráž mluviti budeš synům Izraelským.
    1907Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všecka slova ta, kteráž mu přikázal Hospodin.
    1908Odpověděl pak všecken lid společně, a řekl: Cožkoli mluvil Hospodin, budeme činiti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu.
    1909I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu.
    1910Řekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra; a nechť svá roucha zeperou.
    1911A ať jsou hotovi ke dni třetímu, nebo v den třetí sstoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai.
    1912Uložíš pak lidu meze všudy vůkol a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdož by se koli dotkl hory, smrtí umře.
    1913Nedotkneť se ho ruka, ale ukamenován neb zastřelen bude; buď že by hovado bylo, buď člověk, nebudeť živ. Když se zdlouha troubiti bude, [teprv] oni vstoupí na horu.
    1914Sstoupiv tedy Mojžíš s hůry k lidu, posvětil ho; a [oni] zeprali roucha svá.
    1915I mluvil k lidu: Buďtež hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k manželkám [svým].
    1916I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení.
    1917Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu; a lid stál dole pod horou.
    1918Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě.
    1919Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem.
    1920Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a [když] povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš.
    1921I řekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvědč lidu, ať se nevytrhují k Hospodinu, chtějíce [ho] viděti, aby nepadlo jich množství;
    1922Nýbrž [ani] sami kněží, kteříž, majíce přistupovati k Hospodinu, posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin.
    1923Mojžíš pak řekl Hospodinu: Nebudeť moci lid vstoupiti na horu Sinai, poněvadž jsi ty osvědčil nám, řka: Obmez horu a posvěť ji.
    1924I řekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a [potom] vstup ty a Aron s tebou. Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ně neobořil.
    1925I sešel Mojžíš k lidu, a [to] jim oznámil.
    2001I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:
    2002Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.
    2003Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
    2004Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství [těch věcí], kteréž jsou na nebi svrchu, ani [těch], kteréž na zemi dole, ani [těch], kteréž u vodách pod zemí.
    2005Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, [Bůh] silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého [pokolení] těch, kteříž nenávidí mne,
    2006A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
    2007Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
    2008Pomni na den sobotní, abys jej světil.
    2009Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;
    2010Ale dne sedmého odpočinutí [jest] Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.
    2011Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich [jest], a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.
    2012Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
    2013Nezabiješ.
    2014Nesesmilníš.
    2015Nepokradeš.
    2016Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
    2017Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli [jest] bližního tvého.
    2018Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.
    2019A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.
    2020Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.
    2021Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.
    2022I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste [sami] viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.
    2023Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.
    2024Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.
    2025Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z [kamene] tesaného; nebo [jestliže] pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.
    2026Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.
    2101Tito jsou pak soudové, kteréž jim předložíš:
    2102Jestliže koupíš k službě Žida, šest let sloužiti bude, a sedmého odejde svobodný darmo.
    2103Přišel-li by sám toliko, sám [také] odejde; pakli měl ženu, vyjde s ním i žena jeho.
    2104Jestliže pán jeho dá mu ženu, a ona zrodí jemu syny neb dcery: žena ta i děti její budou pána jeho, on pak sám toliko odejde.
    2105Pakli by řekl služebník: Miluji pána svého, manželku svou a syny své, nevyjdu svobodný:
    2106Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím neb k veřeji, a probodne pán jeho ucho jemu špicí; i zůstaneť služebníkem jeho na věky.
    2107Když by pak prodal někdo dceru svou, aby byla děvkou, nevyjdeť tak, jako vycházejí služebníci.
    2108Nelíbila-li by se pánu svému, kterýž jí sobě ještě nezasnoubil, dopustí ji vyplatiti. Lidu cizímu nebude míti práva prodati ji, poněvadž zhřešil proti ní.
    2109Pakli by synu svému ji zasnoubil, učiníť jí tak, jakž obyčej jest [činiti] dcerám.
    2110A dal-li by mu jinou, z stravy její, oděvu jejího, a přívětivosti manželské nic této neujme.
    2111Neudělal-li by [nic z] toho trojího, vyjde darmo bez stříbra.
    2112Kdo by ubil člověka, až by [od toho] umřel, smrtí umře.
    2113Když by pak neukládal o bezživotí jeho, než Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy uložím tobě místo, do něhož by [takový] mohl uteci.
    2114Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, [i] od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel.
    2115Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře.
    2116Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře.
    2117I [ten], kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře.
    2118Když by se svadili muži, a urazil by který bližního svého kamenem neb pěstí, a [ten by] neumřel, než složil se na lůži;
    2119A potom by povstal a chodil vně o holi své: již nebude vinen ten, kdož urazil; toliko co [zatím] obmeškal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho naloží.
    2120Když by pak ubil kdo služebníka svého neb děvku svou kyjem, tak že by umřel mu v ruce jeho: pomstou pomštěno bude [nad takovým].
    2121A však jestliže by den neb dva přečkal, neponese pomsty, nebo jej zaplatil.
    2122Když by se svadili muži, a urazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude, jakž by uložil naň muž té ženy, a dá vedlé [uznání] soudců.
    2123Pakliť by smrt přišla, tedy dáš život za život,
    2124Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,
    2125Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu.
    2126Jestliže by kdo urazil služebníka svého v oko, aneb děvku svou v oko, tak že by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho.
    2127Pakli by zub služebníku svému neb zub děvce své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho.
    2128Jestliže by vůl utrkl muže neb ženu, tak že by umřel [člověk]: ukamenován bude ten vůl, aniž jedeno bude maso jeho, však pán vola [toho] bez viny [bude].
    2129Než byl-liť by vůl trkavý prvé, a bylo by to osvědčeno pánu jeho, [on] pak nezavřel by ho, a v tom zabil by muže neb ženu: vůl ten ukamenován bude, a pán jeho také umře.
    2130Pakliť mu bude uloženo, aby se vyplatil: tedy dá výplatu za život svůj, jakážkoli na něj uložena bude.
    2131Buď že by syna utrkl, buď dceru, podlé soudu toho stane se jemu.
    2132Jestliže by služebníka vůl ztrkal neb děvku, třidceti lotů stříbra dá pánu jeho, a vůl ten bude ukamenován.
    2133Kdyby kdo odhradil studnici, a neb vykopal někdo studnici, a [zase] jí nepřikryl, a vpadl by tam vůl neb osel:
    2134Pán té studnice nahradí to, a peníze položí pánu jeho, a což se zabilo, to sobě míti bude.
    2135A ustrčil-li by vůl něčí vola sousedova, že byl umřel: tedy prodadí vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým [volem] také se rozdělí.
    2136Pakli vědíno bylo, že vůl byl trkavý prvé, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane.
    2201Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče.
    2202Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: [ten, kdo ho ranil], nebude vinen smrtí.
    2203Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.
    2204Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí.
    2205Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, [tím tu škodu] nahradí.
    2206Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, [to, což shořelo].
    2207Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí.
    2208Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, [a přisáhne], že nevztáhl ruky své na věc bližního svého.
    2209O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by [kdo] pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému.
    2210Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl:
    2211Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme [jej v tom] pán [věci] té, a [onen] nebude povinen navraceti.
    2212Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho.
    2213Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.
    2214Kdyby pak někdo vypůjčil [něčeho] od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.
    2215Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo [za peníze] najaté, a přišlo za mzdu svou.
    2216Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, [a vezme ji sobě] za manželku.
    2217Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského.
    2218Čarodějnici nedáš živu býti.
    2219Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře.
    2220Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.
    2221Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské.
    2222Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.
    2223Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich.
    2224A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci.
    2225Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.
    2226Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.
    2227Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, [jímž přikrývá] tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.
    2228Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš.
    2229Z hojnosti [obilí], a tekutých věcí svých neobmeškáš [prvotin obětovati]. Prvorozeného z synů svých mně dáš.
    2230Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.
    2231Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.
    2301Nebudeš vynášeti pověsti lživé. Neklaď s bezbožným ruky své, abys měl býti [s ním] svědek nepravý.
    2302Nepostoupíš po množství ke zlému, a nebudeš se přimlouvati k rozepři, [tak] abys se uchýlil po větším počtu k převrácení [soudu].
    2303Ani chudého šanovati nebudeš v při jeho.
    2304Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu.
    2305Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš [jemu], spolu s tím, [kdož tě v nenávisti má].
    2306Nepřevrátíš soudu chudého svého v jeho při.
    2307Od slova lživého vzdálíš se. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, nebo [já] neospravedlním bezbožného.
    2308Aniž bráti budeš darů, nebo dar oslepuje [i] prozřetelné, a převrací slova spravedlivých.
    2309Příchozího nebudeš ssužovati; nebo sami znáte, jaký jest život příchozích, poněvadž pohostinu jste byli v zemi Egyptské.
    2310Po šest let osívati budeš zemi svou, a shromažďovati úrodu její;
    2311Sedmého pak léta ponecháš jí, ať odpočine, aby jedli chudí lidu tvého. Co pak zůstane po nich, pojí zvěř polní. Tak uděláš s vinicí svou i s olivovím svým.
    2312Šest dní budeš dělati díla svá, dne pak sedmého přestaneš, aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn děvky tvé i příchozí.
    2313Ve všech [těch] věcech, kteréž mluvil jsem vám, ostříhati se budete. Jména bohů cizích ani připomínati nebudete, aniž bude slyšáno z úst tvých.
    2314Třikrát slaviti mi budeš svátek na každý rok.
    2315Slavnosti přesnic ostříhati budeš. Sedm dní jísti budeš chleby přesné, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo v ten vyšel jsi z Egypta. Aniž se ukážete přede mnou prázdní.
    2316A držeti budeš slavnost žně, když mi obětovati budeš prvotiny prací svých z toho, což jsi vsel na poli. Slavnost také sklizení držeti budeš při vyjití roku, když sklidíš práce své z pole.
    2317Třikrát v roce ukáže se každý z tvých pohlaví mužského před tváří Panovníka Hospodina.
    2318Nebudeš obětovati krve [z] oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane tuk slavnosti mé do jitra.
    2319Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléku mateře jeho.
    2320Aj, já pošli anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě, a přivedl tě na místo, kteréž jsem připravil.
    2321Šetrně se měj před ním, a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest u prostřed něho.
    2322Nebo budeš-li věrně poslouchati hlasu jeho, a činiti, cožť bych koli řekl: tedy nepřítelem budu nepřátel tvých, a trápiti budu ty, jenž tebe trápí.
    2323Nebo půjde anděl můj před tebou, a uvede tě [do země] Amorejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzejského, kteréž vyhladím.
    2324Nebudeš se klaněti bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělati budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je, a obrazy jejich na kusy stroskoceš.
    2325Sloužiti pak budete Hospodinu Bohu svému, a požehnáť chlebu tvému i vodám tvým; a odejmu nemoc z prostředku tvého.
    2326Nebudeť, která by potratila, ani neplodná v zemi tvé; počet dnů tvých doplním.
    2327Strach svůj pustím před tebou, a předěsím všeliký lid, proti kterémuž vyjdeš, a způsobím [to], aby všickni nepřátelé tvoji utíkali před tebou.
    2328Pošli i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou.
    2329Nevyženu ho od tváři tvé v jednom roce, aby se země neobrátila v poušť, a nerozmnožily se proti tobě šelmy divoké.
    2330Pomalu vyháněti jej budu od tváři tvé, až bys ty se rozplodil, a dědičně mohl ujíti zemi.
    2331Položím pak meze tvé od moře Rudého až k moři Filistinskému, a od pouště až k řece; nebo v ruce vaše dám obyvatele země, a vyženeš je od tváři své.
    2332Neučiníš s nimi a bohy jejich smlouvy.
    2333Nebudou bydliti v zemi tvé, aby nepřipravili tě k hříchu proti mně, když bys ctil bohy jejich; nebo by [to] bylo tobě osídlem.
    2401Mojžíšovi pak řekl: Vstup k Hospodinu ty a Aron, Nádab a Abiu, a sedmdesáte z starších Izraelských, a klaněti se budete zdaleka.
    2402Sám pak toliko Mojžíš vstoupí k Hospodinu, ale oni se nepřiblíží; aniž lid vstoupí s ním.
    2403Tedy přišel Mojžíš, a vypravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy. I odpověděl všecken lid jedním hlasem, a řekli: Všecka slova, kteráž mluvil Hospodin, učiníme.
    2404Napsal pak Mojžíš všecka slova Hospodinova, a vstav ráno, vzdělal oltář pod horou, a dvanácte sloupů podlé [počtu] dvanáctera pokolení Izraelského.
    2405A poslal mládence z synů Izraelských, kteříž obětovali zápaly; a obětovali oběti pokojné Hospodinu, [totiž] voly.
    2406I vzav Mojžíš polovici krve, vlil do medenic, a polovici druhou vylil na oltář.
    2407Vzav také knihu smlouvy, četl v uších lidu. Kteříž řekli: Cožkoli mluvil Hospodin, činiti a poslouchati budeme.
    2408Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech.
    2409Potom vstoupili Mojžíš a Aron, Nádab a Abiu a sedmdesáte z starších Izraelských,
    2410A viděli Boha Izraelského. A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když jest jasné.
    2411Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a [potom] jedli i pili.
    2412I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, kteráž jsem napsal, abys je učil.
    2413Tedy vstal Mojžíš a Jozue služebník jeho; i vstoupil Mojžíš na horu Boží.
    2414Starším pak řekl: Zůstaňte tuto, dokudž se nenavrátíme k vám. A teď Aron a Hur jsou s vámi, kdož by měl rozepři, k nim ať jde.
    2415Tedy vstoupil Mojžíš na horu, a přikryl oblak horu.
    2416I přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinai, a přikryl ji oblak za šest dní; a dne sedmého zavolal na Mojžíše z prostřed oblaku.
    2417A tvárnost slávy Hospodinovy byla jako spalující oheň na vrchu hory, před očima synů Izraelských.
    2418I všel Mojžíš do prostřed oblaku a vstoupil na horu. A byl Mojžíš na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.
    2501I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    2502Mluv k synům Izraelským, ať mi vybírají obět vzhůru pozdvižení. Od každého člověka, kterýž by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou obět mou.
    2503Tatoť pak jest obět pozdvižení, kterouž budete bráti od nich: Zlato, a stříbro, a měď,
    2504Postavec modrý, šarlat, a červec dvakrát barvený, bílé hedbáví a [srsti] kozí;
    2505Též kůže skopcové na červeno barvené, a kůže jezevčí, a dříví setim,
    2506Olej k svícení, vonné věci na olej ku pomazování, a pro kadění vonné věci;
    2507Kamení onychinové, a [jiné] kamení k vsazování do náramníku a náprsníku.
    2508I udělajíť mi svatyni, abych bydlil u prostřed nich.
    2509Vedlé všeho, jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho, tak uděláte.
    2510Udělají také truhlu z dříví setim. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte širokost její, půl druhého také lokte vysokost její.
    2511A obložíš ji zlatem čistým, vnitř i zevnitř obložíš ji; a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou.
    2512Sliješ k ní také čtyři kruhy zlaté, kteréž přiděláš ke čtyřem úhlům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její.
    2513Uděláš k tomu [i] sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem.
    2514I uvlečeš sochory do kruhů po stranách té truhly, aby na nich nošena byla truhla.
    2515V kruzích té truhly budou bývati sochorové; nebudou vytahováni z nich.
    2516A dáš do truhly svědectví, kteréž dám tobě.
    2517Uděláš i slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého pak lokte širokost její.
    2518Uděláš také dva cherubíny zlaté, z taženého [zlata] uděláš je na dvou koncích slitovnice.
    2519Uděláš pak cherubína jednoho na jednom konci, a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích.
    2520A budou míti cherubínové křídla vztažená svrchu, zastírajíce křídly svými slitovnici, a tváři jejich [obráceny] budou jednoho k druhému; k slitovnici budou tváři cherubínů.
    2521Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví, kteréž dám tobě.
    2522A tam budu přicházeti k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteříž jsou nad truhlou svědectví, mluviti o všecko, cožť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským.
    2523Uděláš také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost jeho.
    2524A obložíš jej zlatem čistým, a uděláš mu okolek zlatý vůkol.
    2525Uděláš také okolo něho lištu čtyř prstů zšíří; a okolek zlatý uděláš okolo té lišty.
    2526Uděláš u něho i čtyři kruhy zlaté, kteréž vpustíš do čtyř úhlů, kteříž jsou ve čtyřech nohách jeho.
    2527Pod tou lištou budou kruhové, skrze něž provlačováni budou sochorové k nošení stolu.
    2528Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem; i bude stůl nošen na nich.
    2529Uděláš také misy jeho, a lžice jeho, a přikryvadla jeho, a koflíky jeho, k přikrývání; z čistého zlata naděláš toho.
    2530A klásti budeš na ten stůl chleby předložení před tvář mou ustavičně.
    2531Uděláš také svícen z zlata čistého, z taženého [zlata] ať jest ten svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho a koule jeho, i květové jeho z něho budou.
    2532A šest prutů vycházeti bude z boků jeho, tři prutové svícnu s jedné strany jeho, a tři prutové s druhé strany jeho.
    2533Tři misky udělané na způsob pecky mandlové [ať jsou] na prutu jednom, [a] koule a květ, a tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém, [a] koule a květ; takž i na [jiných] šesti prutech z svícnu vycházejících.
    2534Na svícnu také [budou] čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky, [a] koule jeho, i květové jeho.
    2535A bude koule pode dvěma pruty z něho, koule též pod druhými dvěma pruty z něho, koule opět pod jinými dvěma pruty z něho; a tak pod šesti pruty vycházejícími z svícna.
    2536Koule jejich i prutové jejich z něho budou; všecko to z cela kované z zlata čistého.
    2537Uděláš i sedm lamp na něj; a bude je rozsvěcovati [kněz], aby svítily po stranách jeho.
    2538I utěradla jeho, i nádoby [k oharkům] jeho [z] zlata čistého.
    2539Z centnéře zlata čistého uděláno bude to se vším tím nádobím.
    2540Hlediž pak, abys udělal podlé podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře.
    2601Příbytek pak uděláš z desíti čalounů, [kteříž budou] z bílého hedbáví soukaného, a z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného; a cherubíny dílem řemeslným uděláš.
    2602Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loket, a širokost čalounu jednoho čtyři lokty; míra jedna bude všech čalounů.
    2603Pět čalounů spolu spojeno bude jeden s druhým, a pět [druhých] čalounů též spolu spojeno bude jeden s druhým.
    2604A naděláš i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se má spojovati [s druhým]; a tolikéž uděláš na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém.
    2605Padesáte ok uděláš na čalounu jednom, a padesáte ok uděláš po kraji čalounu, kterýmž má připojen býti k druhému; oko jedno proti druhému aby bylo.
    2606Uděláš také padesáte haklíků zlatých a spojíš čalouny jeden s druhým haklíky těmi; a tak bude příbytek jeden.
    2607Nadto uděláš houní z srstí kozích na stánek k [přistírání] příbytku po vrchu; jedenácte takových houní uděláš.
    2608Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a širokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra těch jedenácti houní [bude].
    2609A spojíš pět houní obzvláštně, a šest houní opět obzvláštně, a přehneš na dvé houni šestou napřed v čele stánku.
    2610Uděláš pak padesáte ok po kraji houně jedné na konci, kdež se spojovati má, a padesáte ok po kraji houně k spojení druhému.
    2611Uděláš také haklíků měděných padesát, kteréž vepneš do ok, a spojíš stánek, aby byl jedno.
    2612Co pak zbývá houní [po přikrytí] stánku, [totiž] půl houně přesahující, převisne při zadní straně příbytku.
    2613A loket s jedné a loket s druhé strany, zbývající na dýl z houní stánku, převisne po stranách příbytku sem i tam, aby jej přikrýval.
    2614Uděláš také přikrytí na stánek z koží skopových na červeno barvených, přikrytí také z koží jezevčích svrchu.
    2615Naděláš k příbytku i desk stojatých z dříví setim.
    2616Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého lokte širokost dsky jedné.
    2617Dva čepy dska jedna míti bude, podobně jako stupně u schodu zpořádané, jeden proti druhému; tak uděláš u všech desk příbytku.
    2618Zděláš pak desky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu.
    2619A čtyřidceti podstavků stříbrných uděláš pod dvadceti desk; dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její.
    2620Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční dvadceti desk,
    2621A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných; dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou.
    2622Na straně také příbytku k západu šest uděláš desk.
    2623A dvě dsky uděláš v obou dvou úhlech příbytku;
    2624Kteréž budou spojené pozpodu, a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu; tak bude při dvou těch, ve dvou úhlech budou.
    2625A tak bude osm desk, a podstavkové jejich stříbrní, šestnácte podstavků; dva podstavkové pod dskou jednou a dva podstavkové pod dskou druhou.
    2626Naděláš také svlaků z dříví setim. Pět [jich bude] dskám k straně příbytku jedné,
    2627A pět svlaků dskám při straně příbytku druhé, a pět svlaků dskám k straně západní příbytku [dosahující] k oběma úhlům.
    2628Ale prostřední svlak u prostřed desk provleče se od jednoho konce k druhému.
    2629Ty pak dsky obložíš zlatem, a kruhy k nim uděláš zlaté, do nichž by svlakové byli uvlačováni; a obložíš i svlaky zlatem.
    2630A tak vyzdvihneš příbytek podlé způsobu toho, kterýž tobě ukázán na hoře.
    2631Uděláš i oponu z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví soukaného; dílem řemeslným uděláš ji s cherubíny.
    2632A zavěsíš ji na čtyřech sloupích z [dříví] setim, obložených zlatem, (hákové jejich zlatí), na čtyřech podstavcích stříbrných.
    2633A dáš oponu na háky, a vneseš vnitř za oponu truhlu svědectví; a oddělovati vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých.
    2634Položíš také slitovnici na truhlu svědectví v svatyni svatých.
    2635A postavíš stůl vně před oponou, svícen pak naproti stolu v straně příbytku polední, a stůl dáš na stranu půlnoční.
    2636A uděláš zastření dveří stánku z postavce modrého a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem vyšívaným.
    2637K zastření pak tomu uděláš pět sloupů z [dříví] setim, kteréž obložíš zlatem, a hákové jejich zlatí; a sleješ k nim pět podstavků měděných.
    2701Uděláš také oltář z dříví setim pěti loket zdýlí a pěti loket zšíří; čtverhranatý bude oltář, a tří loket zvýší bude.
    2702A zděláš mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho budou rohové jeho; a obložíš jej mědí.
    2703Naděláš také k němu hrnců, do kterýchž by popel bral, a lopat a kotlíku, a vidliček a nádob k uhlí. Všecka nádobí jeho z mědi uděláš.
    2704Uděláš mu i rošt mřežovaný měděný, a u té mříže čtyři kruhy měděné na čtyřech rozích jejích.
    2705A dáš ji pod okolek oltáře do vnitřku; a bude ta mříže až do polu oltáře.
    2706Uděláš k tomu oltáři i sochory z dříví setim, a mědí je okuješ.
    2707A ti sochorové provlečeni budou skrze ty kruhy; a budou sochorové ti na obou stranách oltáře, když nošen bude.
    2708Uděláš jej z desk, aby byl vnitř prázdný; jakž ukázáno tobě na hoře, tak udělají.
    2709Uděláš také síň příbytku k straně polední; koltry síně té očkovaté [budou] z bílého hedbáví soukaného; sto loket zdélí ať má kraj jeden.
    2710Sloupů pak [bude] k nim dvadcet, a podstavků k nim měděných dvadcet; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné.
    2711A tak i strana půlnoční na dýl ať má koltry očkovaté sto [loket] zdýlí, a sloupů svých dvadceti, a podstavků k nim měděných dvadceti; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné.
    2712Na šíř pak [té] síně k straně západní [budou] koltry očkovaté padesáti loktů [zdýlí], a sloupů k nim deset, a podstavků jejich deset.
    2713A širokost síně v straně přední na východ [bude] padesáti loktů.
    2714Patnácti loktů [budou] koltry očkovaté k straně [jedné], sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři.
    2715A k straně druhé patnácti [loktů zdýlí] budou koltry očkovaté, sloupové jejich tři, a podstavkové jejich tři.
    2716K bráně pak té síně [uděláno bude] zastření dvadcíti loktů z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví soukaného, dílem krumpéřským, sloupové k němu čtyři, a podstavkové jejich čtyři.
    2717Všickni sloupové síně vůkol přepásaní budou stříbrem; hákové pak jejich [budou] stříbrní, a podstavkové jejich mědění.
    2718Dlouhost síně [bude] sto loket, a širokost padesáte, všudy jednostejná, vysokost pak pěti loktů, z bílého hedbáví soukaného, a podstavkové budou mědění.
    2719Všecka nádobí příbytku, ke vší službě jeho, a všickni kolíkové jeho, i všickni kolíkové síně z mědi [budou].
    2720Ty také přikaž synům Izraelským, ať nanesou oleje olivového čistého, vytlačeného k svícení, aby lampy vždycky rozsvěcovány byly.
    2721V stánku úmluvy před oponou, kteráž zastírati bude svědectví, spravovati je budou Aron a synové jeho od večera až do jitra před Hospodinem. [Toť bude] řád věčný, [kterýž zachovávati budou] potomci jejich mezi syny Izraelskými.
    2801Ty pak přijmi k sobě Arona bratra svého s syny jeho z prostředku synů Izraelských, aby úřad kněžský konali přede mnou: Aron, Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar, synové Aronovi.
    2802A uděláš roucha svatá Aronovi bratru svému k slávě a k ozdobě.
    2803Ty také mluviti budeš se všechněmi umělými [řemeslníky], kteréž jsem naplnil duchem moudrosti, aby dělali roucha Aronovi ku posvěcení jeho, v nichž by úřad kněžský konal přede mnou.
    2804Tato pak jsou roucha, kteráž udělají, náprsník, náramenník, plášť a sukni s oky, čepici a pás. [Takové] šaty svaté udělají Aronovi bratru tvému a synům jeho, aby úřad kněžský konali přede mnou.
    2805A vezmou [řemeslníci] zlato a modrý postavec, a šarlat a červec dvakrát barvený a kment.
    2806Udělají pak náramenník z zlata, z postavce modrého a šarlatu, z červce dvakrát barveného a hedbáví bílého, přesukovaného dílem řemeslným.
    2807Dva vrchní kraje spojená míti bude na dvou koncích svých, a [tak] se spolu držeti bude.
    2808Přepásaní pak přes ten náramenník, kteréž na něm bude, podobné bude dílu jeho; z týchž [věcí] bude, [totiž] z zlata, z postavce modrého a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z hedbáví bílého přesukovaného.
    2809Vezmeš také dva kameny onychinové, a vyryješ na nich jména synů Izraelských.
    2810Šest jmen jejich na kameni jednom, a jmen šest ostatních na kameni druhém, podlé [pořádku] narození jejich.
    2811Dílem řemeslníka, kterýž řeže na kameni, a kterýž vyrývá pečeti, vyryješ na těch dvou kameních jména synů Izraelských; do zlata je vsadíš.
    2812A položíš dva kameny ty na vrchních krajích náramenníku, kameny [pro] pamět na syny Izraelské; a nositi bude Aron jména jejich před Hospodinem na obou ramenách svých na památku.
    2813Uděláš i haklíky zlaté.
    2814A dva řetízky z zlata čistého jednostejně uděláš dílem točeným, a zavěsíš řetízky ty stočené na ty haklíky.
    2815Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným, takovým dílem, jako náramenník uděláš jej z zlata, z postavce modrého, z šarlatu, z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného.
    2816Čtverhraný bude a dvojnásobní; pídi dlouhost, a pídi širokost jeho bude.
    2817A vysadíš jej všudy kamením [drahým]. Čtyřmi řady [ať] jest kamení, pořádkem [tímto]: Sardius, topazius a smaragdus v prvním řadu;
    2818V druhém pak zpořádaní karbunkulus, zafir a jaspis;
    2819A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst;
    2820V čtvrtém řadu chryzolit, onychin a beryl. Vsazeni budou do zlata v svém pořádku.
    2821Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bude dvanácte, podlé jmen jejich, [dílem] řežících pečeti; jeden každý podlé jména svého, pro dvanáctero pokolení budou.
    2822Uděláš i k náprsníku řetízky jednostejné dílem točeným z zlata čistého.
    2823Uděláš také k náprsníku dva kroužky zlaté, a dáš je na dva kraje náprsníka.
    2824A prostrčíš dva řetízky zlaté skrze dva kroužky po krajích náprsníka.
    2825A druhé konce těch dvou řetízků připneš k haklíkům, a dáš na vrchní kraje náramenníka po předu.
    2826Uděláš i dva kroužky zlaté, kteréž dáš na dva kraje náprsníka, na tu obrubu jeho, kteráž jest po té straně k náramenníku do vnitřku.
    2827Uděláš ještě dva [jiné] kroužky zlaté, kteréž dáš na dvě strany náramenníka zespod po předu naproti spojení jeho, svrchu nad přepásaním náramenníka.
    2828Tak svíží náprsník ten, kroužky jeho s kroužky náramenníka, tkanicí z postavce modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a neodevstával náprsník od náramenníka.
    2829I bude nositi Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, když vcházeti bude do svatyně, na památku před Hospodinem ustavičně.
    2830Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházeti bude před Hospodina; a nositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Hospodinem vždycky.
    2831Uděláš také plášť pod náramenník, všecken z postavce modrého.
    2832A bude na vrchu v prostřed něho díra; okolek její všudy vůkol dílem tkaným, jako obojek u pancíře bude, aby se neroztrhl.
    2833Uděláš i na podolku jeho jablka zrnatá z hedbáví modrého, z šarlatu a z červce dvakrát barveného, na podolku jeho vůkol, a zvonečky zlaté mezi nimi vůkol.
    2834Zvonček zlatý a jablko zrnaté, [opět za tím] zvonček zlatý a jablko zrnaté na podolku pláště vůkol.
    2835A bude to míti na sobě Aron při službách, aby slyšán byl zvuk jeho, když vcházeti bude do svatyně před Hospodina, i když vycházeti bude, aby neumřel.
    2836Uděláš také plech z zlata čistého, a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu.
    2837Kterýž dáš na tkanici z modrého postavce, a bude na čepici; napřed na čepici bude.
    2838I bude nad čelem Aronovým, aby nesl Aron nepravosti posvěcených věcí, kterýchž by posvětili synové Izraelští při všech dařích posvěcených věcí svých; a bude nad čelem jeho vždycky, aby příjemné je činil před Hospodinem.
    2839Uděláš také sukni z hedbáví bílého vázanou s oky; uděláš i čepici z hedbáví bílého; pás také uděláš dílem krumpéřským.
    2840Synům také Aronovým zděláš sukně; pasy také jim uděláš a klobouky k slávě a k ozdobě.
    2841A oblečeš v ně Arona bratra svého a syny jeho s ním, a pomažeš jich, a naplníš ruce jejich, a posvětíš mi jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.
    2842Nadělej jim i košilek lněných k zakrytí nahoty těla; od bedr až do stehen budou.
    2843A ať je na sobě mají Aron i synové, když vcházeti budou do stánku úmluvy, aneb když přistupovati budou k oltáři, aby sloužili v svatyni; a neponesou nepravosti, aniž zemrou. Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm.
    2901Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady.
    2902Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho.
    2903A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.
    2904Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou.
    2905A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni, a v plášť [náležící pod] náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepášeš ho pasem náramenníka.
    2906Vstavíš i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstavíš na čepici.
    2907Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho.
    2908Potom synům jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně.
    2909A zopasuješ je pasy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky [na hlavu]. I budouť míti kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho.
    2910Přivedeš také volka před stánek úmluvy, i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka.
    2911A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.
    2912A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všecku krev vyleješ k spodku oltáře.
    2913Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a zapálíš to na oltáři.
    2914Maso pak [z toho] volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; [nebo] obět za hříchy jest.
    2915Skopce také jednoho vezmeš, a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.
    2916A zabiješ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropíš oltáře na vrchu vůkol.
    2917Skopce pak rozsekáš na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vkladeš je na [ty] kusy z něho a na hlavu jeho.
    2918A potom všeho skopce zapálíš na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu.
    2919Vezmeš také skopce druhého; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce.
    2920A zabiješ skopce toho, a vezma krev jeho, pomažeš [jí] konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář vůkol.
    2921A vezma krve, kteráž [bude] na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním.
    2922Potom vezmeš z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest,)
    2923A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z koše chlebů přesných, kterýž jest před Hospodinem.
    2924A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to budeš sem i tam, [aby byla] obět obracení před Hospodinem.
    2925Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu.
    2926Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení, kterýž bude Aronův, a obraceti je budeš sem i tam, [aby byla] obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl.
    2927Posvětíš tedy hrudí obracení, a plece pozdvižení, kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, kterýž [bude] Aronův, a z toho, kterýž [bude] synů jeho.
    2928A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když [obět] pozdvižení bude. Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich [náleží] Hospodinu.
    2929Roucha pak svatá, kteráž jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich.
    2930Sedm dní bude v nich choditi kněz, [kterýž bude] na jeho místě z synů jeho, kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy, aby sloužil v svatyni.
    2931Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém.
    2932A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy.
    2933Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest.
    2934Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest.
    2935Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho, což jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich.
    2936A volka za hřích obětovati budeš na [každý] den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho.
    2937Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři, a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude.
    2938A toto jest, což obětovati budeš na oltáři, beránky roční dva, na [každý] den ustavičně.
    2939Jednoho beránka obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou.
    2940A desátý díl [efi] běli smíšené s olejem vytlačeným, [jehož by bylo s] čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka.
    2941Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu.
    2942Zápalná obět tato ustavičná [ať jest] po [všecky] věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kdež přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil.
    2943A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude [místo] slávou mou.
    2944Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali.
    2945A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha.
    2946A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.
    3001Uděláš i oltář, na němž by se kadilo; z dříví setim uděláš jej.
    3002Lokte zdélí, a lokte zšíří, čtverhraný bude, a dvou loket zvýší; z něho [budou] rohy jeho.
    3003Obložíš pak jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho; a uděláš mu korunu zlatou vůkol.
    3004Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provlečeš sochory, aby nošen byl na nich.
    3005Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem.
    3006A postavíš jej před oponou, za kterouž jest truhla svědectví, před slitovnicí, kteráž jest nad svědectvím, kdež přicházeti budu k tobě.
    3007I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; každého jitra, když spraví světla, kaditi bude.
    3008Tolikéž když rozsvítí Aron lampy k večerou, kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich.
    3009Nevložíte na něj kadidla cizího, ani zápalu, ani oběti suché, ani oběti mokré obětovati budete na něm.
    3010Toliko očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce, krví oběti za hřích [v den] očišťování; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich; svatosvaté jest Hospodinu.
    3011Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    3012Když vyzdvihneš hlavní summu synů Izraelských náležejících ku počtu, dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu, když je počítati budeš, aby nebyla na nich rána, když sečteni budou.
    3013Toto [pak] dají: Každý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu [dá], podlé lotu svatyně. (Dvadceti peněz platí ten lot.) Půl lotu obět pozdvižení [bude] Hospodinu.
    3014Kdožkoli jde v počet od dvadcíti let a výše, [tu] obět pozdvižení ať dá Hospodinu.
    3015Bohatý nedá více, a chudý nedá méně, než půl lotu, když dávati budou obět pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich.
    3016A vezma stříbro očištění od synů Izraelských, dáš je na [potřeby] k službě stánku úmluvy; a bude [to] synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich.
    3017Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    3018Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný, a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem, a naleješ do něho vody.
    3019Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své.
    3020Když vcházeti budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, aneb když by měli přistupovati k oltáři, aby sloužili, a zapalovali obět ohnivou Hospodinu.
    3021I budou umývati ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich.
    3022Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    3023Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčistší pět set [lotů], a skořice vonné polovici toho, [totiž] dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát;
    3024Kasie pak pět set [lotů] na váhu svatyně, oleje olivového [míru] hin.
    3025A uděláš z toho olej pomazání svatého, mast nejvýbornější dílem apatykářským. Olej pomazání svatého bude.
    3026Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví,
    3027A stolu i všech nádob k němu, svícnu i všech nádob jeho, i oltáře, na němž se kadí;
    3028Oltáře také, na němž se pálí oběti, a všech nádob jeho, i umyvadla s podstavkem jeho.
    3029Tak posvětíš jich, aby byly nejsvětější. Cožkoli dotkne se jich, posvěceno bude.
    3030Arona také a synů jeho pomažeš, a posvětíš jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.
    3031K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich.
    3032Tělo člověka nebude mazáno jím, a podlé složení jeho neuděláte podobného. Svatýť jest, svatý vám bude.
    3033Kdo by koli udělal mast podobnou, a [neb] mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého.
    3034I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude.
    3035A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté.
    3036A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kdež přicházeti budu k tobě. Nejsvětější to vám bude.
    3037Neuděláte sobě kadidla podlé složení tohoto, kteréž připravíš; za svatou věc tobě bude pro Hospodina.
    3038Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.
    3101I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    3102Hle, povolal jsem ze jména Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova.
    3103A naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností, i uměním všelijakého řemesla,
    3104Aby vtipně smysliti uměl, což by koli řemeslně uděláno býti mohlo z zlata a z stříbra i z mědi.
    3105I v řezání kamení [drahého] k vsazování, i v [umělém] vysazování na dřevě aby dělal všelijaké dílo.
    3106A aj, já přidal jsem jemu Aholiaba, syna Achisamechova, z pokolení Dan. A v srdci každého vtipného složil jsem moudrost, aby spravili vše, což jsem přikázal tobě:
    3107Stánek úmluvy a truhlu svědectví, a slitovnici, kteráž má býti na ní, i všelijaké nádobí stánku;
    3108Stůl také a nádoby k němu, i svícen čistý se všemi nádobami jeho, a oltář pro kadění;
    3109Též oltář k zápalům se všemi nádobami jeho, a umyvadlo s podstavkem jeho;
    3110I roucha k službě, i roucha svatá Aronovi knězi, i roucha synů jeho, aby mi úřad kněžský konali;
    3111I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně. Všecko tak, jakž jsem přikázal tobě, udělají.
    3112Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    3113Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji.
    3114Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého.
    3115Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře.
    3116Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou.
    3117Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.
    3118I dal [Pán] Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě dsky svědectví, dsky kamenné, psané prstem Božím.
    3201Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.
    3202I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.
    3203Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.
    3204Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
    3205Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra [bude].
    3206A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.
    3207Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.
    3208Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
    3209Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.
    3210Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.
    3211I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?
    3212A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, [kteréžs uložil uvésti] na lid svůj.
    3213Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte [ji] na věky.
    3214I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.
    3215A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.
    3216A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách.
    3217Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru [jest].
    3218Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.
    3219I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.
    3220Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.
    3221A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?
    3222Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.
    3223Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo.
    3224Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.
    3225A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před [nepřátely], kteříž povstati měli proti nim,
    3226Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, [přistup] ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví.
    3227Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.
    3228I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.
    3229Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.
    3230A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.
    3231Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.
    3232Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.
    3233I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil [proti] mně, toho vymaži z knihy své.
    3234Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.
    3235I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.
    3301I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,
    3302A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,
    3303Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť [sám] nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
    3304A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.
    3305Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
    3306I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
    3307Mojžíš pak vzav stánek, rozbil [jej] sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.
    3308K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.
    3309Bývalo pak [toto, že] když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.
    3310A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.
    3311A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.
    3312I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.
    3313Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.
    3314I odpověděl: Tvář má předcházeti [vás] bude, a dámť odpočinutí.
    3315I řekl: Nemá-liť předcházeti [nás] tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.
    3316Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali [ne po tom], když půjdeš s námi, a [když] odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?
    3317I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.
    3318Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.
    3319Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
    3320Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.
    3321I [to] řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.
    3322A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.
    3323Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.
    3401I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.
    3402Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.
    3403Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
    3404Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.
    3405I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.
    3406Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, [Bůh] silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,
    3407Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
    3408Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
    3409A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
    3410Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.
    3411Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
    3412Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
    3413Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
    3414Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin [jest], jméno má horlivý, [Bůh] silný, horlivý jest.
    3415Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, [jdouce] po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.
    3416A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, [jdouce] po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, [jdouce] po bozích svých.
    3417Bohů slitých neuděláš sobě.
    3418Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
    3419Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.
    3420Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.
    3421Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v [čas] orání i žně přestaneš.
    3422A učiníš sobě slavnost téhodnů, [svátek] prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.
    3423Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
    3424Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.
    3425Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
    3426Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
    3427I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
    3428Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, [totiž] deset slov.
    3429I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory,) nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
    3430A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
    3431Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
    3432Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
    3433Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
    3434Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.
    3435Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.
    3501Tedy svolal Mojžíš všecko shromáždění synů Izraelských, a řekl jim: Tato jsou slova, kteráž přikázal [vám] Hospodin, abyste je činili.
    3502Šest dní děláno bude dílo, ale v sedmý den mějte svátek, sobotu odpočinutí Hospodinova. Kdo by dělal v něm dílo, umře.
    3503Nezanítíte ohně nikdež v příbytcích svých v den sobotní.
    3504Mluvil také Mojžíš ke všemu shromáždění synů Izraelských takto: Toto jest slovo, kteréž přikázal Hospodin, řka:
    3505Sebeřte z sebe obět pozdvižení Hospodinu. Každý, kdož jest ochotný v srdci svém, přinese tu obět Hospodinu: Zlato, stříbro a měď,
    3506A postavec modrý, a šarlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví, a kozí [srsti];
    3507Též kůže skopců na červeno barvené, a kůže jezevčí, a dříví setim,
    3508A olej k svícení a vonné věci na olej ku pomazání a pro kadění vonné,
    3509A kamení onychinové, a [jiné] kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku.
    3510A všickni, [kdož jsou] vtipní mezi vámi, přijdou a dělati budou, cožkoli přikázal Hospodin:
    3511Příbytek, stánek jeho i přikrytí jeho a háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, sloupy jeho i podstavky jeho;
    3512Truhlu s sochory jejími, slitovnici a oponu zastření;
    3513Stůl i sochory k němu se všemi nádobami jeho, i chléb předložení;
    3514A svícen k svícení s nádobami jeho i lampy jeho, a olej k svícení;
    3515Též oltář pro kadění a sochory jeho, i olej pomazání a kadidlo z vonných věcí, i zastření dveří v příbytku;
    3516Oltář k zápalu a rošt jeho měděný a sochory jeho, i všecka nádobí jeho, i umyvadlo s podstavkem jeho;
    3517Koltry očkovaté k síni, sloupy její a podstavky její, i zastření brány do síně;
    3518Kolíky k příbytku, a kolíky síně s provázky jejich;
    3519Roucha k službě, k přisluhování v svatyni, i roucho svaté Arona kněze, i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského.
    3520Vyšlo tedy všecko shromáždění synů Izraelských od tváři Mojžíšovy,
    3521A přišli, každý muž, kteréhož ponuklo srdce jeho, a každý, v němž duch jeho byl dobrovolný, a přinesli obět pozdvižení Hospodinu, k dílu stánku úmluvy a ke vší službě jeho, i k rouchu svatému.
    3522Přicházeli muži i ženy, každý, kdož byl ochotný v srdci, [a] přinášeli spinadla, a náušnice, a prsteny, a záponky z pravých rukou, všelijaké nádobí zlaté, a kdožkoli obětoval obět zlata Hospodinu.
    3523Každý, kdož měl postavec modrý a šarlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví a kozí [srsti], a kůže skopců na červeno barvené, a kůže jezevčí, přinesl [to].
    3524Kdokoli obětoval obět stříbra a mědi, přinášeli [to za] obět pozdvižení Hospodinu; každý také, kdo měl dříví setim, ke všelikému dílu služebnosti, přinášeli [je].
    3525Ano i všecky ženy vtipné rukama svýma předly, a přinesly, co napředly, postavec modrý a šarlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví.
    3526Všecky pak ženy, kterýchž ponuklo srdce jejich, [aby předly] uměle, předly [srsti] kozí.
    3527Knížata pak přinášeli kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku,
    3528Též vonné věci a olej k svícení, a k oleji pomazání, a k vonnému kadidlu.
    3529Každý muž i žena, v nichž ochotné srdce jejich bylo k tomu, aby přinášeli [potřeby] ke všelikému dílu, kteréž byl přikázal dělati Hospodin skrze Mojžíše, přinášeli synové Izraelští obět dobrovolnou Hospodinu.
    3530Tedy řekl Mojžíš synům Izraelským: Pohleďte, povolal ze jména Hospodin Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova.
    3531A naplnil ho duchem Božím, moudrostí, rozumností i uměním všelijakého řemesla,
    3532Aby vtipně smysliti uměl, jak by se co dělati mělo na zlatu a stříbru a mědi,
    3533I v řemeslném strojení kamenů k vsazování, i v díle od dřeva, aby dělal všelijakým řemeslem vtipným.
    3534Dal nadto v srdce jeho [i to], aby učiti mohl on i Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan.
    3535Naplnil je moudrostí srdce, aby dělali všelijaké dílo tesařské a řemeslné, i krumpéřské a vytkávané z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví, a aby dělali všelijaké dílo a vymýšleli vtipné věci.
    3601Tedy dělal Bezeleel a Aholiab i všeliký muž vtipný, jimž dal Hospodin moudrost a rozumnost, aby uměli dělati všeliké dílo k službě svatyně, všecko, což přikázal Hospodin.
    3602Povolal pak Mojžíš Bezeleele a Aholiaba i každého muže vtipného, v jehož srdce dal Hospodin moudrost, každého [také], kohož ponoukalo srdce jeho, aby přistoupil ku práci díla toho.
    3603A vzali od Mojžíše všecky dary, kteréž přinesli synové Izraelští k dílu služebnému svatyně, aby dělali je. Ale oni vždy předce přinášeli k němu každého jitra dary dobrovolné.
    3604Tedy přišli všickni vtipní dělníci díla svatyně, každý od díla svého, kteréž dělali,
    3605A mluvili k Mojžíšovi těmi slovy: Mnohem více přináší lid, nežli potřebí jest k dělání díla, kteréž přikázal Hospodin dělati.
    3606I rozkázal Mojžíš, aby provoláno bylo v vojště takto: Muž ani žena, žádný nepřinášej více oběti k svatyni. I zbráněno jest lidu, aby nenosili.
    3607Nebo měli potřeb hojně dosti k dělání všelikého díla, tak že zbývalo.
    3608I dělal každý vtipný z dělníků těch dílo to, příbytek z desíti čalounů, [kteříž byli] z bílého hedbáví přesukovaného, a z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného; cherubíny dílem řemeslným udělal na nich.
    3609Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loktů, a čtyř loktů širokost čalounu jednoho; všickni čalounové byli jednostejné míry.
    3610Potom spojil pět čalounů jeden s druhým, a pět [jiných] čalounů spojil jeden s druhým.
    3611Nadělal i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se spojovati má [s druhým], a tolikéž udělal na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém.
    3612Padesáte ok udělal na čalounu jednom, a padesáte ok udělal po kraji čalounu, kterýmž připojen byl k druhému; oko jedno proti druhému bylo.
    3613Udělal i padesáte haklíků zlatých a spojil čalouny jeden s druhým haklíky těmi; [a tak] udělán jest příbytek jeden.
    3614Nadto nadělal houní z srstí kozích na stánek, [k přistírání] příbytku po vrchu; jedenácte houní udělal.
    3615Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a širokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra [byla] těch jedenácti houní.
    3616A spojil pět houní obzvláštně, a šest houní obzvláštně.
    3617Udělal také padesáte ok po kraji houně na konci, kdež se spojovati má, a padesáte ok udělal po kraji houně v spojení druhém.
    3618Udělal k tomu haklíků měděných padesáte k spojení stánku, aby byl jedno.
    3619Nadto udělal přikrytí stánku z koží skopcových na červeno barvených, a přikrytí z koží jezevčích svrchu.
    3620Nadělal k příbytku i desk z dříví setim stojatých.
    3621Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého širokost dsky každé.
    3622Dva čepy měla dska jedna, podobně jako stupně u schodu spořádané, jeden proti druhému; tak udělal u všech desk příbytku.
    3623Zdělal i dsky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu.
    3624A čtyřidceti podstavků stříbrných udělal pode dvadceti desk, dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její.
    3625Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční udělal dvadceti desk,
    3626A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných, dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou.
    3627Na straně pak příbytku k západu udělal šest desk.
    3628Dvě dsky udělal v úhlech po obou stranách příbytku.
    3629A byly spojené po spodu a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu; tak udělal po obou stranách ve dvou úhlech.
    3630A tak bylo osm desk a podstavků jejich stříbrných šestnácte, dva podstavkové pod každou dskou.
    3631Nadělal i svlaků z dříví setim, pět ke dskám straně příbytku jedné,
    3632A pět svlaků ke dskám druhé strany příbytku, a pět svlaků ke dskám strany příbytku západní, [dosahujících] k oběma úhlům.
    3633A svlak prostřední udělal, aby šel po prostředku desk od jednoho kraje k druhému.
    3634Dsky pak obložil zlatem a kruhy jejich udělal z zlata, aby v nich svlaky byly; a obložil svlaky zlatem.
    3635Udělal také oponu z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného; dílem řemeslným udělal ji s [figurami] cherubínů.
    3636A udělal pro ni čtyři sloupy [z dříví] setim, a obložil je zlatem; hákové pak jejich byli zlatí, a slil k nim čtyři podstavky stříbrné.
    3637Udělal také zastření ke dveřům stánku z postavce modrého, z šarlatu a z červce dvakrát barveného a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem krumpéřským,
    3638A sloupů k tomu [zastření] pět s háky jejich, (obložil pak makovice a přepásaní jich zlatem,) a podstavků pět měděných.
    3701Udělal také Bezeleel truhlu z dříví setim, jejíž dlouhost [byla] půl třetího lokte, a půl druhého lokte širokost, vysokost také půl druhého lokte.
    3702A obložil ji zlatem čistým vnitř i zevnitř, a udělal jí korunu zlatou vůkol.
    3703Slil jí také čtyři kruhy zlaté ke čtyřem úhlům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její.
    3704Zdělal i sochory z dříví setim a obložil je zlatem.
    3705A uvlékl sochory do kruhů po stranách truhly; aby na nich nošena byla truhla.
    3706Udělal také slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte [byla] dlouhost její, a půl druhého lokte širokost její.
    3707Udělal i dva cherubíny z zlata, z taženého [zlata] udělal je na dvou koncích slitovnice,
    3708Cherubína jednoho na jednom konci a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici udělal cherubíny, na obou koncích jejích.
    3709Ti pak cherubínové měli křídla vztažená svrchu [nad ní], zastírajíce křídly svými slitovnici; a tváři jejich [byly obráceny] jedna k druhé, k slitovnici [byly obráceny] tváři cherubínů.
    3710Udělal i stůl z dříví setim. Dvou loket [byla] dlouhost jeho a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost.
    3711A obložil jej zlatem čistým, i korunu zlatou udělal mu vůkol.
    3712Udělal mu i lištu dlani zšíří vůkol, a udělal korunu zlatou okolo té lišty.
    3713Slil také k němu čtyři kruhy zlaté a vpustil je do čtyř úhlů, kteříž byli na čtyřech nohách jeho.
    3714Proti té liště byli kruhové, skrze něž by provlačováni byli sochorové k nošení stolu.
    3715Udělal i sochory z dříví setim, kteréžto obložil zlatem k nošení stolu.
    3716A zdělal nádoby, kteréž byly na stole, misy jeho a lžice jeho, a koflíky jeho, a přikryvadla k přikrývání z čistého zlata.
    3717Udělal také svícen z zlata čistého, z taženého [zlata] udělal svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho, koule jeho i květové jeho z něho byli.
    3718Šest pak prutů bylo po stranách jeho, tři prutové s jedné strany jeho, a tři prutové s druhé strany jeho.
    3719Tři misky na způsob pecky mandlové udělány [byly] na prutu jednom, [a] koule a květ, a tři misky na způsob pecky mandlové udělány na prutu druhém, [a] koule a květ; tak [i na] jiných šesti prutech z svícnu vycházejících.
    3720Na svícnu také [byly] čtyři misky, udělané na způsob mandlové pecky, [a] koule jeho i květové jeho.
    3721A byla koule pode dvěma pruty z něho, a koule [druhá] pode dvěma pruty z něho, a koule [třetí] pode dvěma pruty z něho, [a tak pod] šesti pruty vycházejícími z něho.
    3722Koule jejich i prutové jejich z něho byli, všecko hned jedním tažením z zlata čistého.
    3723Udělal i lamp jeho sedm, i utěradla jeho, i nádoby [k oharkům] jeho z zlata čistého.
    3724Z centnéře zlata čistého udělal jej se vším tím nádobím.
    3725Udělal také oltář pro kadění z dříví setim, lokte zdélí a lokte zšíří, čtverhraný, dvou pak loket zvýší; z něho byli rohové jeho.
    3726A obložil jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol, i rohy jeho; a udělal mu korunu zlatou vůkol.
    3727Po dvou podobně kruzích zlatých udělal u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po dvou stranách jeho, skrze něž by provlačováni byli sochorové, aby nošen byl na nich.
    3728A zdělal ty sochory z dříví setim, a obložil je zlatem.
    3729Nadělal také oleje pomazání svatého, a kadidla z vonných věcí, čistého, dílem apatykářským.
    3801Udělal také oltář k zápalu z dříví setim, pěti loket zdélí a pěti loket zšíří, čtverhraný, a tří loket zvýší.
    3802A zdělal mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho byli rohové jeho, a obložil jej mědí.
    3803Nadělal také všelijakých nádob k oltáři, hrnců a lopat, a kotlíků a vidliček, a nádob jeho k uhlí; všecka nádobí jeho udělal měděná.
    3804Udělal k oltáři i rošt mřežovaný, měděný, pod okolkem oltáře dole, až do prostřed něho.
    3805A slil čtyři kruhy na čtyřech krajích k roštu měděnému, v nichž by sochorové bývali.
    3806Sochory pak udělal z dříví setim a obložil je mědí.
    3807A uvlékl ty sochory do těch kruhů po obou stranách oltáře k nošení jeho na nich; prázdný z prken udělal jej.
    3808Udělal též umyvadlo měděné, a podstavek jeho měděný z zrcadel houfně přicházejících [žen], kteréž přicházely ke dveřím stánku úmluvy.
    3809Udělal také síň k straně polední; koltry očkovaté síně té z bílého hedbáví přesukovaného na sto loket,
    3810Sloupů jejich dvadceti, a k nim podstavků dvadceti z mědi, háky na sloupích, a přepásaní jejich z stříbra.
    3811Tolikéž k straně půlnoční [koltry] na sto loket, sloupů k nim dvadceti a podstavků jejich dvadceti z mědi, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra.
    3812K straně pak západní koltry očkovaté na padesáte loket, sloupů k nim deset a podstavků jejich deset, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra.
    3813A v straně přední na východ padesáti loktů,
    3814Koltry očkovaté patnácti loktů [byly] při straně [jedné], sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři.
    3815A k straně druhé, u brány síně té, jakž tam, tak tuto, koltry očkovaté patnácti loktů, sloupové k nim tři a podstavkové jejich tři.
    3816Všecky koltry síně vůkol očkovaté z bílého hedbáví přesukovaného.
    3817Podstavkové pak sloupů z mědi, hákové na sloupích a přepásaní jich z stříbra, a obložení makovic jejich z stříbra; všickni také sloupové síně přepásáni [byli] stříbrem.
    3818Zastření pak brány síňce dílem krumpéřským z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného a hedbáví bílého přesukovaného; dlouhost jeho dvadceti loktů, výsost pak šířky pěti loktů, [jako i jiných] koltr síně očkovatých.
    3819A sloupové k ní čtyři a podstavkové jejich čtyři z mědi, hákové jejich stříbrní, a obložení makovic jejich a přepásaní jejich z stříbra.
    3820Všickni pak kolíkové příbytku a síně vůkol [byli] z mědi.
    3821Tyto jsou věci vyčtené k příbytku, příbytku svědectví, kteréž jsou vyčteny podlé rozkázaní Mojžíšova, skrze Itamara, syna Arona kněze, [k] službě Levítů.
    3822A Bezeleel, syn Uri, syna Hur, z pokolení Juda, udělal všecky tyto věci, kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi;
    3823A s ním Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan, tesař a vtipný řemeslník, a krumpéř na modrém postavci a šarlatu, a červci dvakrát barveném a kmentu.
    3824Všeho zlata vynaloženého na samo dílo, na všecko dílo svatyně, (bylo pak zlato obětované,) devět a dvadceti centnéřů, a sedm set třidceti lotů podlé váhy svatyně.
    3825Stříbra pak [od těch], jenž náležejí ku počtu shromáždění, sto centnéřů, a tisíc sedm set sedmdesáte pět lotů podlé váhy svatyně.
    3826Půl lotu z každé hlavy podlé váhy svatyně, ode všech jdoucích v počet od dvadcíti let a výše, [jichž bylo] šestkrát sto tisíc, tři tisíce pět set a padesáte.
    3827A bylo sto centnéřů stříbra k slévání podstavků svatyně a podstavků opony; sto podstavků ze sta centnéřů, centnéř do podstavku.
    3828A z tisíce sedmi set sedmdesáti pěti [lotů] udělal háky na sloupy, a obložil makovice jejich a přepásal je.
    3829Mědi pak obětované [bylo] sedmdesáte centnéřů a dva tisíce a čtyři sta lotů.
    3830A udělal z ní podstavky ke dveřům stánku svědectví a oltář měděný, a rošt měděný k němu, a všecky nádoby oltáře,
    3831A podstavky síně vůkol a podstavky brány síně, všecky také kolíky příbytku a všecky kolíky síňce vůkol.
    3901Z modrého pak postavce a šarlatu a červce dvakrát barveného udělali roucha k službě, k přisluhování v svatyni. Udělali i roucho svaté, kteréž by bylo Aronovi, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3902A udělal náramenník z zlata, postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného.
    3903I nadělali plíšků zlatých, a nastříhali [z nich] nití, aby [jimi] províjeli skrze modrý postavec a šarlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví, dílem řemeslným.
    3904Náramky u něho udělali tak, aby se jeden s druhým spojiti mohl; na dvou krajích svých spojoval se.
    3905Přepásaní také náramenníka, kteréž bylo na něm, z týchž [věcí] bylo [a] týmž dílem, z zlata, postavce modrého a šarlatu a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3906Přisadili i kamení onychinové, vložené a vsazené do zlata, řezané tak, jako ryty bývají pečeti, s jmény synů Izraelských.
    3907A vložil je na vrchní kraje náramenníku, [aby byli] kamenové pro pamět na syny Izraelské, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3908Udělal i náprsník dílem řemeslným, [takovým] dílem jako náramenník, z zlata, postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného.
    3909Čtverhranatý byl; dvojnásobní udělali náprsník, na píd zdélí, a na píd zšíří, dvojnásobní.
    3910A vysadili jej čtyřmi řady kamení [drahého] pořádkem [tímto]: Sardius, topazius a smaragdus v řadu prvním;
    3911V řadu pak druhém karbunkulus, zafir a jaspis;
    3912A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst;
    3913A v čtvrtém řadu chrysolit, onychin a beryl, vložení a vsazení do zlata v svém pořádku.
    3914Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bylo dvanácte vedlé jmen jejich, vyrytých, jako pečet ryta bývá, každý vedlé jména svého pro dvanáctero pokolení.
    3915Udělali i k náprsníku řetízky jednostejné, dílem točeným z zlata čistého.
    3916Udělali také dva haklíky zlaté, a dva kroužky zlaté, a připjali ty dva kroužky na dvou krajích náprsníku.
    3917A prostrčili dva řetízky zlaté skrze dva kroužky na krajích náprsníku.
    3918Druhé pak dva konce dvou řetízků vpjali do dvou těch haklíků, a dali je na vrchní kraje náramenníku po předu.
    3919Udělali též dva kroužky zlaté, kteréž dali na dva kraje náprsníku, na [té] obrubě jeho, kteráž byla po straně náramenníka po spodu.
    3920Udělali ještě dva [jiné] kroužky zlaté, kteréž dali na dvě strany náramenníka zespod po předu, proti spojení jeho, [kteréž jest] nad přepásaním náramenníka.
    3921I přivázali náprsník od kroužků jeho k kroužkům toho náramenníka tkanicí hedbáví modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a [aby] neodevstával náprsník od náramenníka, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3922Udělal také plášť [náležející k] náramenníku, dílem vytkávaným, všecken z postavce modrého,
    3923A díru u prostřed pláště, jako díra v pancíři; okolek byl po kraji jejím vůkol, aby se neroztrhl.
    3924Udělali také na podolku pláště jablka zrnatá z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a [bílého hedbáví] přesukovaného.
    3925Nadělali i zvonečků z zlata čistého, a zzavěšovali zvonečky ty mezi jablky zrnatými u podolku pláště vůkol, u prostřed [mezi] jablky zrnatými;
    3926Zvonček a jablko zrnaté, [opět za tím] zvonček a jablko zrnaté u podolku pláště vůkol, k [užívání toho] při službě, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3927Potom udělali sukni z bílého hedbáví dílem vytkávaným, Aronovi a synům jeho.
    3928I čepici z bílého hedbáví, a klobouky ozdobné z bílého hedbáví, a košilky tenké z bílého hedbáví přesukovaného,
    3929Pás také z bílého hedbáví přesukovaného, a postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, dílem krumpéřským, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi,
    3930Udělali i plech koruny svaté z zlata čistého, a napsali na něm písmo dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu.
    3931A dali do něho tkanici z hedbáví modrého, aby přivázán byl k čepici na hoře, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    3932A tak dokonáno jest všecko dílo příbytku stánku úmluvy; a učinili synové Izraelští všecko, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili,
    3933A přinesli příbytek ten k Mojžíšovi, stánek i všecka nádobí jeho, háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, i sloupy jeho a podstavky jeho,
    3934Přikrytí také z koží skopových na červeno barvených, a přikrytí z koží jezevčích i oponu zastření,
    3935Truhlu svědectví s sochory jejími i slitovnici,
    3936Stůl, všecka nádobí jeho i chléb předložení,
    3937Svícen čistý, lampy jeho, lampy zpořádané, i všecka nádobí jeho, i olej k svícení,
    3938Též oltář zlatý a olej pomazání a kadidlo z vonných věcí a zastření ke dveřům stánku,
    3939Oltář měděný a rošt jeho měděný, sochory jeho a všecka nádobí jeho, i umyvadlo a podstavek jeho,
    3940Očkovaté koltry síně a sloupy k nim s podstavky jejich, i zastření k bráně [té] síně, provazy také její a kolíky i všecka nádobí k službě příbytku, k stánku úmluvy,
    3941Roucha k službě, k přisluhování v svatyni, roucho svaté Arona kněze i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského.
    3942Vedlé všeho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělali synové Izraelští všecko to dílo.
    3943A viděl Mojžíš všecko to dílo, a aj, udělali je, jakž byl přikázal Hospodin, tak udělali. I požehnal jim Mojžíš.
    4001Potom mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
    4002V den měsíce prvního, prvního [dne] téhož měsíce vyzdvihneš příbytek, stánek úmluvy.
    4003A postavíš tam truhlu svědectví a zastřeš ji oponou.
    4004Vneseš i stůl a zřídíš řád jeho, vneseš také svícen a rozsvítíš lampy jeho.
    4005Postavíš též oltář zlatý pro kadění naproti truhle svědectví, a zavěsíš zastření ve dveřích příbytku.
    4006Potom postavíš oltář k zápalům přede dveřmi příbytku stánku úmluvy.
    4007Postavíš také umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něhož naleješ vody.
    4008Naposledy vyzdvihneš síň vůkol a zavěsíš zastření brány síně.
    4009Tedy vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytku a všech věcí, kteréž v něm jsou, a posvětíš ho i všech nádob jeho, a bude svatý.
    4010Pomažeš i oltáře zápalu a všech nádob jeho a posvětíš oltáře, a budeť oltář svatý.
    4011Pomažeš také umyvadla a podstavku jeho, a posvětíš ho.
    4012A přistoupiti kážeš Aronovi i synům jeho ke dveřím stánku svědectví, a umyješ je vodou.
    4013A oblečeš Arona v roucha svatá a pomažeš ho a posvětíš ho, aby úřad kněžský konal přede mnou.
    4014Synům také jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně.
    4015A pomažeš jich, tak jako jsi pomazal otce jejich, aby úřad kněžský konali přede mnou, aby jim bylo pomazání jejich toto k kněžství věčnému po rodech jejich.
    4016I učinil Mojžíš [tak]. Všecko, jakž mu rozkázal Hospodin, tak učinil.
    4017I stalo se měsíce prvního léta druhého, prvního dne měsíce, že vyzdvižen jest příbytek.
    4018Mojžíš tedy vyzdvihl příbytek a podložil podstavky jeho a postavil dsky jeho, a provlékl svlaky jeho, a vyzdvihl sloupy jeho.
    4019Potom postavil stánek v příbytku a dal přikrytí stánku svrchu na něj, jakož mu byl přikázal Hospodin.
    4020A vzav svědectví, vložil je do truhly, uvlékl také sochory k truhle a dal slitovnici svrchu na truhlu.
    4021I vnesl truhlu do příbytku a zavěsil oponu zastření, a zastřel truhlu svědectví, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4022Postavil i stůl v stánku úmluvy k straně příbytku půlnoční, vně před oponou.
    4023A zřídil na něm zpořádaní chlebů před Hospodinem, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4024A postavil svícen v stánku úmluvy naproti stolu, v straně příbytku ku poledni.
    4025A rozsvítil lampy před Hospodinem, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4026Postavil také oltář zlatý v stánku úmluvy před oponou,
    4027A kadil na něm kadidlem vonným, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4028Zavěsil také zastření dveří příbytku.
    4029A oltář zápalu postavil ke dveřům příbytku stánku úmluvy, a obětoval na něm oběti zápalné a suché, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4030A postavil umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něhož nalil vody k umývání.
    4031A umýval z něho Mojžíš, Aron a synové jeho ruce své i nohy své.
    4032Když vcházeli do stánku úmluvy, a když přistupovali k oltáři, umývali se, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
    4033Naposledy vyzdvihl síň vůkol příbytku a oltáře, a zavěsil zastření brány síně. A tak dokonal Mojžíš dílo to.
    4034Tedy přikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila příbytek.
    4035A nemohl Mojžíš vjíti do stánku úmluvy; nebo byl nad ním oblak, a sláva Hospodinova naplnila příbytek.
    4036Když pak odnášel se oblak s příbytku, brali se synové Izraelští po všech taženích svých.
    4037Pakli se neodnášel oblak, nehýbali se až do dne, v němž se zdvihl.
    4038A byl oblak Hospodinův nad příbytkem ve dne, a oheň býval v noci na něm, před očima všeho domu Izraelského ve všech taženích jejich.